Autokaleidoskop

Hned po příletu jsme si s kolegou Pavlem Biskupem vybrali verzi se silnějším zážehovým tříválcem, tzn. 1.0/55 kW a vyrazili ukrajovat první kilometry z testovací jízdy. Zpočátku vedla po předměstí Lisabonu, skoro by se dalo říct z jednoho kruhového objezdu na druhý. Až jsme dorazili k nádhernému klášteru Alcobaça. Jedná se o rozsáhlý cisterciácký klášter zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO s největším gotickým kostelem v Portugalsku. Klášter Alcobaça byl založen na oslavu vítězství nad Maury u Santarému prvním portugalským králem Alfonsem I. roku 1153 a dále rozšiřován králem Dinisem I. Na prohlídku bohužel není čas, protože nás čekal oběd v malebném městečkem Adega Sant Ana.
Na silnicích jsme viděli i spoustu škodovek, hlavně Octavií a Fabií, dokonce snad i víc než vozů SEAT ze sousedního Španělska, což nás dost, ale mile překvapilo. Možná právě proto byl i Lisabon zvolen pro prezentaci záměrně.
Po obědě jedeme kousek zpátky po stejné trase. Z níž jsme pak zamířili ke starobylému města Sintra. Ani tady není na pamětihodnosti čas, a není jich tu málo, neboť nás čekala ještě cesta k pobřeží Atlantiku. Venku jasná modrá obloha, slunce a teplota kolem patnácti stupňů byl docela příjemný balzám na duši po dvaceti stupňových mrazech, která panovaly u nás. Nemohli jsme si odpustit ani malé zastavení u moře, abychom si užili trošku „jara“. Všude už kvetou kytičky a nejrůznější keře, nejvíce snad mimosa, viděli jsme i citrony a pomeranče.
Silnice podél moře nás zavedla do lázeňského Estorilu, proslulého mimo jiné závodním okruhem Grand Prix. Fotograf Jirka Maršíček při té příležitosti vzpomínal, jak se tady v roce 1988 procházel s automobilovým závodníkem Bedřichem Engem. Ani tady bohužel nebyl čas na zastavení, protože náš čekala ještě káva přímo v centru Lisabonu. Provoz houstl, auta si dávají přednost se žlutými tramvajemi (slouží jako výtahy při dopravě na kopec), navigace bohužel nefungovala dvakrát přesně, ale Citigo se statečně prolétalo úzkými uličkami. Samotná kavárnička byla malým zklamáním, žádná vyhlídka, nic zajímavého.
A tak vyrážíme radši deset kilometrů za město do Santa Maria de Belém do hotelu. Tady jsme si na závěr dne mohli vyzkoušet ještě systém Drive Select, který dokáže zastavit vůz před překážkou z rychlosti do 30 km/h. Pak už jen tisková konference a pozdní večeře.
Ráno jsme si přivstali, abychom si prohlédli ještě dvě pamětihodnosti, mezi kterými se nacházel náš hotel – Belémskou věž a památník Padrao dos Descobrimentos z roku 1962.
Belém je okrajová čtvrtť Lisabonu, dříve významný přístav, odkud do světa vyjížděli objevitelé a dobyvatelé. Významným symbolem je věž torre de Belém, která sloužila jako pevnost a maják. Dříve stávala na ostrově, dnes je přístupná ze severního břehu řeky Tejo. Věž je nejdokonalejší portugalskou ukázkou manuelistického stylu. Je opatřena ochranným ochozem a zakončena plošinou opevněnou cimbuřím, které je ozdobeno křížem řádu Kristových rytířů.
Hned vedle stojí replika britského hydroplánu Fairey III-D „Lusitânia“, jenž nám připomíná, že od Belémské věže odstartovali 30. 3. 1922 dva námořní důstojníci, pilot Artur Sacadura Freire Cabral a navigátor Carlos Virgas Gago Coutinho, aby jako první lidé na světě přeletěli rovník a jižní Atlantik a v několika etapách doletěli 17. 6. až do Ria de Janeira. Cestou museli několikrát překonávat technické problémy, poslední úsek trasy absolvovali na náhradním stroji. Jejich životní příběhy si v lecčem nezadaly s životy dávných mořeplavců . Belém už navždy zůstane zapsaný v dějinách objevů, spojený s průkopnickými činy našich předků.
A míříme honem ještě k padesát metrů vysokému památníku, který představuje příď lodi. Po stranách je vidět portugalský znak a nad vstupem najdeme meč královského rodu z Avisu. Na špici stojí Jindřich Mořeplavec, v rukou má maketu karavely a dívá se přes řeku. Za ním stojí dalších 32 významných portugalských osobností jako jsou například Petr Portugalský, vévoda z Coimbry (syn krále Jana I.), Fernão Mendes Pinto (cestovatel a spisovatel), Pedro Escobar (mořeplavec), Pedro Nunes (matematik), Vasco da Gama (objevitel námořní cesty do Indie), Pedro Álvares Cabral (objevitel Brazílie), Fernão de Magalhães (mořeplavec, který jako první obeplul zeměkouli), Bartolomeo Diaz (mořeplavec, který jako první obeplul Mys Dobré naděje) nebo Diogo Cão (mořeplavec, který objevil ústí řeky Kongo) atd.
Nejvýznamnější památkou Belému je klášter Jeronýmů, který zosobňuje bohatství věku zámořských objevů. Dříve na jeho místě stávala kaple, ve které se Vasco da Gama modlil před svou cestou do Indie. Po jeho návratu zde král Manuel I. přikázal postavit klášter, jehož stavba se uskutečnila v letech 1500 - 1572. Chrám se stal rovněž jakýmsi mauzoleem, ve kterém odpočívá pět králů, sedm královen a devatenáct infantů. Svůj sarkofág zde má i mořeplavec Vasco da Gama.
Venkovské sídlo připomíná Palácio de Belém, jehož východní křídlo zabírá sbírka kočárů, pravděpodobně nejlepší v Evropě.
Čas rychle utíká, a tak se necháme odvést elektrickou Škodou Octavia na letiště. Alespoň získáváme další poznatky přímo z provozu s čistě elektrickým automobilem. Tím naše portugalské zastavení končí, nezbývá než poděkovat pracovníkům tiskového oddělení Jozefu Balážovi, Tomáši Koterovi, Vítku Pelcovi a Janu Kollátorovi za krásné zážitky.



J.Lasík, 17.2.2012