Autokaleidoskop

O pár let později byl start přeložen ke střelnici na předměstí Heslachu, kde se až do roku 1924 pořádaly závody do vrchu, od 1922 se jej mohly zúčastnit také sportovní a závodní vozy.
Třeba Mercedes posílal do závodu každoročně nejlepší závodní vozy a jezdce, a BMW využívalo renomovaný závod pro odzkoušení nových motocyklů. V roce 1925 vedl poprvé závod kolem zámku Solitude a měřil přes 22 kilometrů. Trať byla považována za velmi náročnou a pro svůj charakter byla srovnávána se známým závodem Targa Florio na Sicílii. V té době sem našli cestu také zahraniční výrobci a jezdci, a závod Solitude byl považován za nejlepší v Evropě.
Rok od roku rostl počet diváků, kteří Solitude měli doslova za národní svátek. Po roce 1927 nesměly z bezpečnostních důvodů na okruh již automobily, a tak se zde dalších deset let pořádaly jen motocyklové podniky. V roce 1931 se délka zkrátila na 19 kilometrů a o čtyři roky později vznikl v těsném sousedství nový okruh, pochopitelně přírodní se zachováním nejobtížnějších partií.S prvním poválečným závodem (1949), kdy se na Solitude vrátily také automobily, začala nová kapitola slavného závodu, která byla mnohem zářivější, než kdy před tím. V padesátých a šedesátých letech se kolem trati scházelo také až pět set tisíc diváků, aby sledovali nejlepší světové motocyklové, později i automobilové jezdce, nejednou bojující o body do mistrovství světa.
Počátkem šedesátých let se stále větší obliby těšily formulové vozy, a když Porsche postavilo monopost formule dvě s malým čtyřválcem o objemu 1,5 litru, tak vyslalo do závodu tehdejšího idola Hanse Herrmanna. V roce 1960 dojel jen těsně druhý za zkušeným Grafem von Tripsem na Ferrari. Formule 1 zavítala na Solitude poprvé v roce 1961 se všemi tehdejšími hvězdami, nechyběl ani tým Porsche s novým osmiválcem s nímž první dvě místa obsadili Dan Gurney a Joakim Bonnier.
Vyvrcholením celé historie byl rok 1964, kdy se zde jelo jak mistrovství světa motocyklů ve všech šesti kategoriích, tak Grand Prix Formule 1 se všemi tehdejšími hvězdami jako byli Surtees, Clark, Brabham, Graham Hill, Hailwood, Redman, Read nebo Agostini.
Solitude však nebyly jen okruhové závody, ale od roku 1954 také automobilová rallye, která se jela jak na okruhu, tak v jeho okolí. Brzy se stala Rallye Solitude natolik populární, že se dokonce spojila s francouzskou Rallye Lyon – Charbonnieres. Tím povýšila na evropskou špičkovou rallye, která byla také součástí mistrovství Evropy a několikrát nesla název Deutschland rallye. Na startu se objevili mimo jiné třeba Eric Carlsson, Walter Röhrl nebo Vic Elford.
Definitivní tečku udělal slavný okruh Solitude v roce 1965, dnes jeho zašlou slávu připomíná startovací věž, hotel Glemseck a část tratě. Díky sdružení Solitude však žije dál. V roce 2003 se u příležitosti 100. výročí uskutečnila první vzpomínková Solitude Revival, a protože ohlas byl tak velký, došlo v roce 2009 na reprízu. A ve dnech 22. až 24. července zaburácejí v Solitude opět motory závodních automobil a motocyklů, a to dokonce na celém okruhu.


J.Lasík, 27.1.2011