Autokaleidoskop

Stejně jako letos nasadil Aston Martin tehdy do závodu trojici továrních vozů. Jejich posádky tvořili v roce 1959 Stirling Moss s Jackem Fairmanem, Roy Salvadori s Carrollem Shelbym a Paul Frère s Mauricem Trintignantem. Post suverénního vládce patřil v oněch dobách Ferrari. Aston Martin vstupoval do závodu v roli outsidera, ale s velkým odhodláním porazit italskou stáj.
Vedení týmu rozhodlo, že hlavní tíha boje s Ferrari bude ležet na bedrech dvojice Moss – Fairman. Právě tito jezdci měli v úvodu držet pekelné tempo s konkurenčními Ferrari. Zbylé dvě posádky měly čekat na svou příležitost.
Taktika britského týmu fungovala skvěle. V neděli 21. června 1959 v 16 hodin protnul cílovou pásku jako první Aston Martin DBR1 pilotovaný Salvadorim a Shelbym následovaný vozem posádky Frère - Trintignant. Vítězné duo absolvovalo během čtyřiadvaceti hodin 4347,9 kilometrů. Nejlepší z vozů Ferrari skončil třetí se ztrátou 25 kol.
Ačkoliv závod skončil obrovským úspěchem Aston Martinů DBR1, ne vše šlo podle představ britské stáje. „Na začátku jsme rozjeli stíhací jízdu a večer se ujali vedení. Pak jsme ale museli řešit problémy s vibracemi. Zajel jsem k mechanikům, ale nepodařilo se nám objevit příčinu těchto těžkostí a já byl vyslán zpět na trať, abych dokončil svůj stint. Stálo nás to hodně času, protože jsme museli do boxů zajet ještě dvakrát, než jsme přišli na příčinu problému – ze zadní pneumatiky se uvolnil velký kus běhounu, ale kvůli tmě a karosérii kryjící zadní kola jsme to neviděli,” vzpomínal Roy Salvadori.
Aston Martin DBR1 se startovním číslem 5 v noci zajel k neplánované výměně pneumatik a po ní se začal postupně dotahovat k vedoucímu Ferrari. „Byli jsme rychlejší než Ferrari a neustále jsme se mu přibližovali. Když Ferrari v neděli ráno odstoupilo, dostal jsem z boxu pokyn, abych zvolnil. Zpomalil jsem však příliš, Paul Frère s Mauricem Trintignantem s dalším DBR1 začali snižovat náš náskok, proto jsem musel znovu přidat, přiznal Salvadori.
Dvojité vítězství v Le Mans bylo vrcholným okamžikem skvělé sezony Aston Martinu, na jejímž konci se britská automobilka radovala z triumfu v mistrovství světa sportovních vozů.
Po padesáti letech se Aston Martin do Le Mans vrací znovu v královské třídě a opět do určité míry v roli outsidera, přesto tým věří, že dokáže bojovat proti výkonným dieselovým prototypům Audi a Peugeot. Na rozdíl od roku 1959 se nyní ve voze střídá trojice jezdců, stejně jako v dobách Roye Salvadoriho hraje klíčovou roli spolupráce všech členů posádky a celého týmu. To byla a stále je cesta k úspěchu. „Naše partnerství s Carrollem bylo ideální. Jeli jsme v jedné posádce, protože jsme byli stejně vysocí a mohli jsme oba mít levou nohu mezi brzdovým a spojkovým pedálem. Cítili jsme se dobře a tým byl přesvědčen, že naše spojení je dobré. Před startem jsme absolvovali pouze jediný tréninkový den, během něhož jsme každý ujeli jen sedm kol,” pokračoval Salvadori.
V roce 1959 dosahoval vítězný Aston Martin DBR1 časů okolo 4:20 min, nejrychlejší kolo ovšem zajel Stirling Moss (4:01 min). Posádka Salvadori - Shelby přesně plnila týmové pokyny, soustředila se na vyrovnanost a spolehlivost a v zájmu šetření auta držela otáčky motoru na nižších hodnotách. V závěru závodu si ovšem vedoucí posádka díky velkému náskoku dovolila zajíždět časy okolo 4:50 min.
„Aston Martin DBR1 se dobře řídil, ale na rovinkách byl pomalejší. Avšak pokud šlo o ovládání, měli jsme navrch. Vždycky jste se v autě cítili pohodlně a vždycky jste chtěli jet s Astonem. Nikdy jsem od žádného jezdce neslyšel, že by tohle auto kritizoval. Nakonec jsem nemohl uvěřit, že jsme v Le Mans vyhráli, protože jsme o tom předtím tak dlouho snili. Vítězství v Le Mans bylo naplněním velkého snu,” ohlédl se Caroll Shelby.
Ačkoliv okolnosti i tentokrát hovoří proti Aston Martinu, Le Mans je závodem, v němž může stále docházet k zázrakům. Stejně jako před padesáti lety, ani dnes není vítězství v Le Mans pouze otázkou, zda máte k dispozici nejrychlejší vůz nebo největší rozpočet. Aston Martin Racing v těchto chvílích dokončuje poslední přípravy na slavný závod a všichni členové týmu věří, že existuje alespoň minimální šance na zopakování triumfu po padesáti letech. Na druhou stranu už jen to, pokud se podaří nejtěžší závod světa dokončit, půjde o velké vítězství lidí i techniky.