Autokaleidoskop

Jaguar E-type se poprvé představil veřejnosti na ženevském autosalonu v březnu 1961, kam dorazil přímo z továrny v Coventry pouhých dvacet minut před prezentací. Okamžitě vzbudil senzaci a získal si tisíce příznivců. Už v červenci se prodával otevřený roadster a uzavřené kupé. „Éčko“ mělo vlastně parametry závodního auta, přitom byl určený do běžného provozu. Ve srovnání s podobně výkonnými automobily byl i levnější.
Karoserie byla krásná, ale také funkční a z hlediska odporu vzduchu velmi efektivní. Aerodynamické tvary vtiskl karoserii letecký konstruktér Malcolm Sayer, který si své umění vyzkoušel na závodních modelech C-type a D-type. Tehdy prohlásil, že se nezabývá designem, ale aerodynamikou, a Jaguar E je prvním „matematicky“ navrženým autem. Původ vozu vede vlastně k prototypu, který se zúčastnil závodu v Le Mans v roce 1960.
Z celkové délky vozu polovinu zabíral motor – proto tak impozantně dlouhá přední kapota.
Samonosná karoserie, kterou „zdědil“ po závodním předchůdci D-type, odlehčila celý vůz a zvýšila tak jeho výkon.
Zadní kola poháněl zážehový řadový šestiválec o objemu 3781 cm³, který s třemi karburátory SU a dvěma vačkovými hřídeli podával výkon: 265 k při 5500/min. Z nuly na sto zrychlil za 6,9 s, což bylo na svoji dobu úctyhodné, stejně jako rychlost 240 km/h. Většina běžných aut dosahovala rychlosti sotva poloviční.
Nezávislé zavěšení kol umožnilo, že auto i přes poměrně úzké pneumatiky dobře sedělo na silnici. Účinnější kotoučové brzdy byly na všech kolech, což v vté době také nebylo běžné.
Vůz vlastnili mj. Brigitte Bardot, George Harrison, Steve McQueen, Tony Curtis, slavní fotbalisté George Best, Franz Beckenbauer. Elton John prodal v roce 2004 sbírku svých classic cars a ponechal si pouze Jaguar E-type. Vůz mohl být klidně vozem Jamese Bonda. Slavný Ken Adam (production designer), který vtiskl bondovkám nezaměnitelný styl, si ho totiž v té době pořídil. Když však producenti nabídli tuto možnost firmě Jaguar, odmítla. Měla zajištěna odbyt na dlouhou dobu dopředu a propagaci nepotřebovala.
Jaguar E-type se poprvé představil veřejnosti na ženevském autosalonu 1961, kam dorazil přímo z továrny v Coventry pouhých dvacet minut před prezentací. Okamžitě vzbudil senzaci a získal si tisíce příznivců. „Éčko“ mělo vlastně parametry závodního auta, přitom byl určený do běžného provozu. Ve srovnání s podobně výkonnými automobily byl i levnější.
Jeho aerodynamické linie vycházely ze zkušeností modelů, které vyhrávaly Le Mans v letech 1955-57. Karoserie byla krásná, ale také funkční a z hlediska odporu vzduchu velmi efektivní. Z celkové délky vozu polovinu zabíral motor – proto tak impozantně dlouhá přední kapota.
Samonosná karoserie, kterou „zdědil“ po závodním předchůdci D-type, odlehčila celý vůz a zvýšila tak jeho výkon.
Jaguar E-type neměl konkurenci ani v ceně. V době svého uvedení na trh v roce 1961 byl o polovinu levnější než nejlevnější Ferrari, o třetinu než Aston Martin DB4.
Bylo vyrobeno celkem 72 520 kusů, víc než polovina jako roadster, méně jako coupé s pevnou střechou. První série vozů byla vyráběna v letech 1961 - 64 s motory 3,8 l, mezi roky 1964 – 68 byl již objem zvýšen na 4,2 l s vyšším točivým momentem, kvalitnější převodovkou. V roce 1966 se objevilo kupé 2+2 s rozvorem zvětšeným o 23 cm a o 110 kg těžší.
Pod tlakem amerického trhu a tamních předpisů byla tzv. série II z let 1968 – 71 ochuzena o jeden z karburátorů, čímž se sice snížil výkon, ale zároveň i emise výfukových plynů, což byl hlavní důvod úpravy. Pověst Jaguaru E-type, jako jednoho z nejvýkonnějších sériových sportovních automobilů, zachraňovala série III, z let 1971 až 75 s dvanáctiválcem 5,3 litru a výkonu 280 k. Z 0 na 100 km/h zrychlil 6,9 s, což jsou ještě dnes úctyhodné parametry.


JL, 4.1.2012