Autokaleidoskop

Firma NSU založená v roce 1873 jako továrna na šicí stroje a jízdní kola patřila mezi nejstarší evropské výrobce motocyklů. Léta je však už nevyrábí – ani nemůže, protože v roce 1969 došlo k jejímu sloučení se značkou Audi. A přitom se ještě v roce 1955 pyšnila přívlastkem „největší motocyklový výrobce světa“.
První motocykl vyjel z Neckarsulmu v roce 1900, automobil jej následoval o pět let později. Produkce vozů byla však v roce 1929 zastavena pro finanční problémy a převedena do Fiatu. Teprve počátkem 60. let došlo k obnovení vlastní výroby malým modelem Prinz se stojatým dvouválcem o objemu 853 cm³, výkonem 30 k a rychlostí 120 km/h.
První generace NSU Prinz, která vznikla celkem ve třech modelových řadách, jež se navzájem lišily drobnými úpravami a výkonem, těžila především ze zkušeností s motocykly. Nový Prinz druhé generace s označením Prinz IV nebo také 1000 debutoval v roce 1963. Ačkoliv nabízel řadu novinek včetně vzduchem chlazeného čtyřválce uloženého vzadu napříč, stál přeci jen ve stínu atraktivního NSU Spider s rotačním motorem Wankel.
Sériová výroba dvoudveřového NSU 1000 se rozeběhla naplno v následujícím roce a svými výkony hned vzbudila zájem motoristů. Plně natankovaný vážil 650 kg, bez obtíží dosáhl 135 km/h a z klidu na sto zrychlil za 20 sekund. Měl výkon 44 k. Sportovní vlastnosti však byly vykoupeny především nadměrným hlukem. Jednoduché přístrojové desce vévodily tři kulaté budíky s hodinami, ukazatelem paliva a rychloměrem. Po „tisícovce“ následovala řada 110, jejímž vrcholem byl objem 1177 cm³ a výkon 57 k.
Ze sériového provedení byly pak odvozeny sportovní modely TT a TTS, které existovaly celkem ve třech verzích, přičemž první typ 1000 TT vyjel v roce 1965. Zkratka TT připomínala úspěchy motocyklové značky ve slavném závodě Tourist Trophy.
Druhá verze TT (1967) doznala dalších zlepšení, vůz dostal za příplatek 300 marek motor o objemu 1177 cm³, který s dvěma spádovými karburátory Solex dosahoval výkonu 60 k. Z toho vyplývaly i temperamentní jízdní vlastnosti a především příznivější průběh točivého momentu.
Ve stejném roce se ještě objevila verze TTS s litrovým čtyřdobým čtyřválcem. V silniční verzi měly výkon 70 k při 6150/min, jenž stačil na 160 km/h. Při delší jízdě na plný plyn však řidiče provázely problémy s chlazením, neboť teplota oleje se hravě vyšplhala nad 130 stupňů Celsia. Zkušenější proto otevírali zadní kapotu motoru.
Iniciátorem závodního provedení TTS byl S.Spiess, úspěšný pilot vozů NSU a zejména proslulý ladič. Krátce po debutu „tisícovky“ prezentoval tuto verzi s objemem 1,3 litru a s výkonem zvýšeným na 147 k při 8500/min, čehož dosáhl dalšími úpravami jako dvojitými karburátory Weber 40 DCOE, přepracovaným spalovacím prostorem či vyšším kompresním poměrem. Tím položil základní kámen kariéry malého závodního vozu, který mohl směle konkurovat v té době vládnoucím vozům Mini Cooper a Abarth. Z Prince se tak stal král závodů na okruhu i do vrchu.
Úspěšná kariéra malého vozu skončila sice před 30 lety, ale ještě dnes je lze vidět v závodech do vrchu, a to také u nás, kde s ním startuje známý jezdec Miroslav Adámek. V 70. letech patřil s NSU TT mezi nejlepší české vrchaře. Po mnoha letech neodolal a postavil si věrnou kopii svého kdysi úspěšného automobilu.

J.Lasík 19.12.2012