Autokaleidoskop

Mgr. Petr Doležal, politik, donedávna náměstek hejtmana Libereckého kraje, automobilový závodník, mistr sportu, držitel Ceny fair play (v Itálii se snažil vytáhnout z hořícího vozu jednoho z jezdců), a hlavně skromný a sympatický člověk se narodil v Jilemnici, ale dětství a celý život prožil v Lomnici nad Popelkou, kde bydlí dodnes. Po studiu na gymnáziu absolvoval Pedagogickou fakultu UK v Praze a do roku 1990 pracoval v nejrůznějších sportovních areálech. Také hrál aktivně hokej, po boku takových hráčů jako byl třeba Vladimír Martinec. Poté začal podnikat, do roku 2000 byl prodejcem vozů Škoda v Nové Pace.
Protože jsem od dětství jezdil k babičce do Lomnice nad Popelkou, tak jsem si nemohl všimnout pomalovaného modrého Renaultu 8 Gordini, s nímž Petr Doležal se svým bratrem Pavlem začínali sbírat první zkušenosti v rallye.
Když začal jezdit s vozy Škoda, nejdříve 110, pak 120 a nakonec i 130, tak jsme se hodně skamarádili, navštěvovali se u něho na zahradě, kde jsme často promítali filmy, které jsem tehdy natáčel. Byla to krásná doba a stále na ni musíme vzpomínat.
Bratři Doležalové jako soukromníci nikdy neměli na růžích ustláno, automobily si připravovali doma v garáži za pomoci několika přátel. Společně jsme také jezdili na některé závody, jako třeba na Barum rallye. V mistrovství republiky patřili vždy k těm rychlejším, ale technické poruchy, většinou způsobené únavou materiálu, jim často nedovolily dokončit skvěle rozjetou rallye. V Rallye Škoda, tuším že to bylo v roce 1977, moc nechybělo a byli v první desítce. Jenže v druhé noci, kdy už byli všichni pořádně unaveni, tak nešťastně porazili kapličku.
Někdy na začátku osmdesátých let přešel na závody do vrchu, kde se Škodou 130 RS získal největší úspěchy, několikrát vyhrál mistrovství republiky a v letech 1980 až 84 nás skvěle reprezentoval v evropském šampionátu. Tehdy měly evropské kopce ještě vynikající úroveň, nesrovnatelně vyšší než v současnosti, kdy se celého seriálu zúčastňuje jen hrstka jezdců, většinou ještě českých. Jednou v Itálii dojel v závodě dlouhém kolem dvaceti kilometrů na celkovém 15.místě, když se slabou „třináctistovkou“ porazil všechny domácí hvězdy. Po závodě se „Tifosi“ shromáždili u startu, dole ve vesnici, a začala pravá italská veselice. „Tenkrát jsem myslel, že mě jdou snad lynčovat, když jsem porazil jejich miláčky. Jenže mě vzali na ramena a nosili mě po náměstí, byl jsem jejich hrdina“, vzpomíná na krásné doby závodění Petr Doležal, který aktivně soutěžil takřka čtvrt století.
V současné době začíná jít v jeho šlépějích syn Viktor (1975), který startuje v závodech do vrchu s BMW řady 1, a vede si docela úspěšně. Uvidíme, jestli se mu v dnešní těžké době podaří navázat na úspěchy jeho otce. Bohužel, jméno Petr Doležal zná dneska už jen pár pamětníků a ani ve své době, byť patřil k evropské špičce, nebyl bohužel nikterak slavný.
K životnímu jubileu mu dodatečně gratulujeme a přejeme hodně zdraví a pohody.

Jindřich Lasík, 19.2.2009