Porsche 917 - legenda z Le Mans 1970
Před více než padesáti roky, 14. června 1970, zahájilo Porsche úspěšnou sérii šestnácti vítězství ve slavném závodě 24 h Le Mans. První projeli cílem po 4607,811 kilometrech Hans Herrmann a Richard Attwood s legendárním Porsche 917 Kit týmu Porsche Salzburg se startovním číslem 23.
Cesta k vítězství však byla tvrdá a náročná a začala vlastně už v roce 1951, kdy se Porsche poprvé zúčastnilo závodu na okruhu v Sarthe. Od té doby získaly spolehlivé vozy lehké konstrukce a aerodynamických tvarů četná vítězství ve třídě. V roce 1969 chybělo Porsche k vítězství jen pětasedmdesát metrů, respektive jedna sekunda, když dvojici Herrmann – Larrouse s Porsche 908 porazil Jacky Ickx s Fordem GT40.
Do roku 1970 vstoupilo Porsche s odhodláním udělat všechno proto, aby prolomilo smůlu z předešlého roku. Vsadili na typ 917, jenž na závodním okruhu slavil premiéru rok předtím, ale rozhodnutí o realizaci projektu padlo už v roce 1968. Pod vedením Ferdinanda Piëcha byla v dubnu 1969 postavena předepsaná série 25 exemplářů nového závodního typu, potřebná pro získání homologace.
Motorizace byla stejně neobvyklá jako karosářské varianty. Za sedadlem řidiče byl umístěn vzduchem chlazený dvanáctiválec 4,5 litru o výkonu mezi 520 až 580 k při 8400/min. Příhradový trubkový rám byl z hliníku, karoserie ze skelných vláken. Tím se hmotnost přibližovala k osmi stům kilogramům. Porsche také vyvinulo dvě varianty karosérie, podle toho na jaké trati vůz startoval. Verze s krátkou zádí (KH) byly určené pro technické okruhy, s dlouhou zádí (LH) pak pro rychlé tratě, kde se dosahovala vysokých rychlostí. Například na pověstné rovince Hunaudieres dlouhé 5823 metrů mu naměřili rychlost takřka 400 km/h.
Už v přípravě na závod v roce 1970 se u Porsche poučili ze zkušeností získaných v předchozích letech. Moc dobře si uvědomili, že razantní útoky v prvních hodinách závodů nikdy nevedly k úspěchu. Proto také vsadili na zkušeného Hanse Herrmanna. Dokázal jet hodně rychle, ale zároveň šetřit materiál. Společně s Angličanem Richardem Attwoodem startoval s provedením KH, tedy s krátkou zádí, v červeno-bílých barvách týmu Porsche Salzburg. Druhý týmový vůz s motorem 4,9 litru a s karosérií LH, s dlouhou zádí, pilotoval Vic Elford a Kurt Ahrens. K tomu ještě další tři Porsche 917 z týmu Johna Wyera a jeden LH Martini, a celá armáda modelů 907, 908, 920, 911 S a 914/6. Celkem čtyřiadvacet Porsche se v 16 hodin postavilo na start v Le Mans. Do cíle jich dojelo dvanáct, přičemž klasifikováno bylo pět a také dvě Ferrari 512 S, z jednapadesáti startujících vozů.
Příčinou byly katastrofální povětrností podmínky, kvůli nímž vešel závod do historie možná víc, než vítězství Porsche. Vic Elford přiznal, že na dlouhých rovinkách se nedalo vůbec předjíždět, Kurt Ahrens měl pocit, že sedí ve člunu. Hans Hermann teprve po několika týdnech přiznal, že se v hustém dešti rozhodl pověsit přilbu na hřebík, bez ohledu na výsledek závodu. Vlastně tak odpověděl své manželce, když se s ním před odjezdem loučil. Na její otázku – kdy skončíš se závoděním – stručně odpověděl – až vyhraji. Jak slíbil, tak i splnil.
Hodinu po startu, při němž poprvé jezdci seděli ve vozech, tedy už neběželi ke svým strojům, jak bývalo zvykem, byl Herrmann až devátý. Vpředu jel Jo Siffert rovněž v Porsche 917, za ním Jacky Ickx s Ferrari 512 S, ale netrvalo dlouho a Švýcar musel ze závodu odstoupit s přehřátým motorem, a záhy Ickx rozložil Ferrari na prvočinitele. Ve čtvrt na sedm přišla zpráva, které nikdo nechtěl ani uvěřit. V hustém dešti do sebe najely hned čtyři Ferrari 512S a vypadly. Ale ani u Porsche neměly důvod k radosti, postupně se vytratily všechny tři „917“ týmu Gulf.
Pak uhodila hodina zkušeného Hanse Herrmanna, který se s Attwoodem skvěle doplňoval. V nelidských podmínkách se posouval stále více dopředu, a s přehledem řídil svoji 917 až do vítězného cíle. Krátce před koncem závodu si říkal – člověče, to by mohly být tvoje poslední okruhy v roli závodníka.
Na jeho úspěch navázalo pak dalších patnáct prvních míst pro Porsche v Le Mans, druhé se dostavilo hned v roce 1972, když s extrémně lehkým Porsche 917 zvítězily Gijs van Lennep a dr. Helmut Marko. Ti vstoupily do dějin neuvěřitelným rekordem, který už neměl být nikdy překonán. Za 24 hodin ujeli 5335,313 kilometrů během 397 kol, a včetně zastávek v boxech dosáhli průměrné rychlosti 222,304 km/h.
K tomu ještě přidal Jackie Olivier s Porsche Gulf 917 nejrychlejší kolo v závodě – průměrem 244 km/h, a verze LH pilotovaná dvojicí Elford – Larrousse se v roce 1971 na rovince Hunaudieres řítila rychlostí 386 km/h.
Také v roce 1976 a 77 se prosadily Porsche 936, a v roce 1981 vyhrál typ s novým přeplňovaným motorem s s dvojicí Jacky Ickx a Derek Bell. V roce 1982 patřil do vítězného týmu opět Jacky Ickx, který Le Mans vyhrál šestkrát, z toho čtyřikrát s Porsche. Trojnásobné vítězství Porsche 956 položilo důležitý milník v dějinách nejúspěšnějších závodních vozů. Do roku 1994 si pro vavříny dojely typy 956/962 celkem sedmkrát.
V některých letech se továrna přímo neangažovala a pouze podporovala soukromé týmy, jako třeba v roce 1979, kdy vyhráli Klaus Ludwig a bratři Whittingtonové s Porsche 935 týmu Kremer, Reinold Joest slavil úspěchy v letech 1984, 1985 a 1997. O závodě v 1998, vzhledem k tomu, jaká se sešla konkurence, se hovořilo jako o závodě století. Porsche obeslalo čtyřiadvacetihodinovku dvěma vozy 911 GT1, které před čtvrt miliony diváků projely vítězně cílem na prvních dvou místech. V pořadí šestnáctým vítězstvím završily úspěšnou bilanci v Le Mans.
Porsche 917, jako jeden z nejrychlejších a nejúspěšnějších sportovních vozů, se stal legendou. V roce 1970 vyhrálo devět z deseti závodů mistrovství světa, o rok později osm z deseti. Celkem bylo postaveno 65 kusů (44 s KH a LH, dva PA Spyder, 19 sportovních pro CanAm a Spyder pro Interserii s přeplňovaným motorem 1400 k). Sedm z nejdůležitějších „917“ včetně vítězných z Le Mans můžete vidět v Muzeu Porsche.
J.Lasík, 2.1.2021
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
