Autokaleidoskop

Právě tyto tři jména si dobře pamatují pamětníci automobilového sportu. Josef Srnský sen. startoval v dobách své největší slávy doma i v zahraničí za tovární tým Škoda Auto s vozy Škoda 110 R Coupe, Škoda 200 RS a 120 S. Poté strávil jednu sezonu ve Veteran Car Clubu Gottwaldov, kde vlastně zaučoval Pavla Valouška sen, který mu dělal spolujezdce. Poté strávil několik sezon v Barum Team za volantem vozu Lada MTX. Mezi největší úspěchy patří druhé místo na Rallye Vltava 72 za Vladimírem Hubáčkem s Renaultem Alpine. Po skončení soutěžácké kariéry se věnoval pár let závodům na okruhu, než musel sport na čas ze zdravotních důvodů opustit. Vrátil se vlastně před několika roky, kdy si postavil kupé Škoda 130 R, která je z 80 procent originál. Právem patří mezi nejkrásnější automobily tohoto seriálu, do něhož vstoupil zhruba v polovině roku, při závodě v Hronově. Od té doby dva závody vyhrál, dvakrát dojel druhý, jednou třetí a dvakrát čtvrtý. Pěkná bilance v 63 letech.
Jeho syn Josef Srnský si vloni naopak postavil Škodu 130 LR, s níž zvítězil také na Živohošti, čímž získal pátý zlatý věnec v letošním roce.
V posledním závodě porazil Miroslava Adámka s NSU TT, další velkou postavou našeho automobilového sportu. Mnoho let se věnoval kopcům s vozy NSU TT, dále Spiderem NSU Brixner NSU, později přešel na okruhy s prototypy Gwbhardt, March nebo Willyams. Kariéru v podstatě končil za volantem prototypu HSS March Audi Turbo, s nímž vyhrál absolutně Ecce Homo v roce 1990. V té době zřejmě nejrychlejším automobilem na území ČR. Také jeho současný automobil, postavený přesně podle tehdejšího modelu, patří ke skvostům startovního pole.
V našich článcích jsme v poslední době již několikrát zmínili jméno Jiljí Chmelaře, dalšího skvělého vrchaře ze 70. let. I dnes po třiceti letech dokazuje, že mu to s Mini Cooperem stále jde. Na Živohošti byl také ze všech historiků nejrychlejší, prakticky o dvě sekundy než Srnský junior. Startoval v osmi závodech a ani v jednom nenašel přemožitele, a získal titul ve třídě H1600. Stříbrná příčka patřila Františku Fadrnému, dalšímu bývalému soutěžákovi, s Ladou VFTS. Po tréninku řešil sice malý problém s unikajícím olejem, ale v závodě opět předvedl hezký výkon, možná ho trochu mrzelo, že se nepřihlásil do kategorie E1 tam by měl místo stříbrného, pohár zlatý.
K pravidelným sběratelům bodů patří Antonín Muzikant se Škodou 130 RS, na Živohošti si třetím místem dojel pro titul ve třídě H1300.
Po třídách H do 1300 a H do 1600 se dostáváme ke třídě H nad 1600, která je rovněž pěknou přehlídkou veteránů, nikoliv však se soutěžním nebo závodním původem. Ne „sedm jednou ranou“ jako v pohádce, ale dva jednou ranou vyřadil Vašek Roll. Sebe a prvního jezdce a majitele jinak neporazitelného Golfa Iva Krále. Havárií po jezdecké chybě v druhé jízdě přišla do té doby vedoucí duo. První místo tak čekalo na Martina Slezáka s krásným BMW 2002. Ale to by nesměl neuvěřitelně chybovat a havarovat v osudném odbočení po startu. Vítězství vybojoval Martin Švarc s BMW 635 před další ikonou autosportu Audi Quattro Ondřeje Lorence.
Atmosféra, která panovala v depu, nás vrátila o nějakých třicet let zpátky, do doby, kdy se závody jezdily hlavně pro radost a všichni jezdci táhli za jeden provaz. Jen technika byla tehdy trochu odlišná. Díky Edovi Paterovi se podařilo k závodění přitáhnout nejen „starou gardu“, a historické automobily, ale také přátelskou náladu. A tak by to mělo být. Určitě se příští rok zase přijedeme někam podívat. Edo, Tobě a ostatním, kteří závody připravují, díky.


Jindřich Lasík, 7.10.2009