Autokaleidoskop

] Snad třicet nebo i více let neseděly vedle sebe Josef Srnský a Jiří Syrovátko (Škoda 110 R), Václav Blahna a Lubislav Hlávka (Opel Kadett) nebo dokonce Zdeněk Halada a Jan Kozák (Porsche 944). Tyto posádky patřily k absolutní špičce našeho automobilového sportu, stejně jako i další jezdci jako Zdeněk Ponec (Renault 5), Václav Polívka (Š 110 R), Tomáš Fuchs (Mercedes 190), Ota Zenkl (Š 110), nebo spolujezdci Olda Gottfried, Pavel Šlemín, Pavel Ryšánek. Vrchaře zastupovali třeba Jiří Voves (Š 110), Josef Stočes (MB 190), Petr Vojáček (Lancia Beta), Martin Jerman, Jan Heřmánek (oba Alfa Romeo), Antonín Muzikant (Tomáš Drásta, Lada MTX) a rallycrossovou partu Radko Polcar nebo Petr Fürst. Ve startovní listině se objevil i jeden VIP – Roman Skamene, který pochopitelně nemohl startovat s ničím jiným než s kachnou Citroën 2CV. Startovní pole bylo vůbec hodně pestré. Od nejrůznějších škodovek přes Renault 5 Alpine, Opel Kadett, Audi Quattro, Alfa Romeo, Ford Capri, Lancii Fulvia nebo Beta, BMW 1602, Mini Copper, až po soutěžní speciály jako Škoda 130 LR/Evo (P.Daníček), Fiat 124 Abarth (J.Šipka) nebo Audi Sport Quattro (P.Žáček).
První etapa Rallye Berounka Revival startovala v Radotíně, kde v místním učilišti byla na programu krátká speciální zkouška, poté vedla trať přes Srbsko na letiště v Tlusticích. Odtud na „buzerák“ ve strašických kasárnách, kde se nakonec bohužel jelo pouze jednou. Ještě před cílem si posádky okusily sedlčanský rallycross, na který se vrátily ještě v neděli mezi zkouškami na letišti Dlouhá lhota. Ale Rallye Berounka Revival nebyla jen o těchto zkouškách, ale hlavně o jízdě pravidelnosti, kdy bylo nutné dodržet trasu podle šipkového itineráře, což dělalo mnohým posádkám hodně starostí.
Nejméně trestných bodů nasbírala dvojice Fürst a Veverka s Audi Quattro před Rosičkou a Baumgartnerem s BMW 325 a Hodoušem se Šlemínem s Wartburgem 353. Rovněž bývalý soutěžák Aleš Hodouš vsadil na zkušenosti Pavla Šlemína, který se tak po dlouhých letech vrátil do vozu z Eisenachu, v němž strávil mnoho sezon po boku Karla Trojana seniora. Na voze pracoval Aleš prakticky až do startu, a jak nám prozradil, chtělo by to ještě nějaké koníky navíc. Přestože chyběly hlavně na letištích, tak to na jeho výsledných časech ve speciálkách nebylo znát.
Ovšem nebylo vůbec důležité, kdo zvítězil, ale aby se všichni dobře bavili. Na to, že Eda Patera až dosud pořádal jen závody do vrchu, tak se zhostil celé akce poměrně dobře. Je pravda, že se nikomu nezavděčí, ale kdo nic nedělá, tak nic nezkazí. Byly i dva tábory třeba v názoru na rychlostní průměry. Většina by uvítala o něco nižší, aby se nemuselo tolik pospíchat a rallye si ještě více užít. Ale byli i tací, kterým se to zamlouvalo. Možná by stálo zato pro příště nezařazovat také rozbité kamenité úseky, které byly pro automobily staršího data nebo vozy s nízkým podvozkem hodně náročné. O tom by mohl vyprávět třeba Zdeněk Halada, jenž prorazil vanu u zapůjčeného Porsche 944.
Ale co nebylo letos, bude určitě za rok, protože Eda Patera, když si něco usmyslí, tak jde neochvějně za svým cílem.
Vzhledem k tomu, že jsem soutěž absolvoval s Petrem Daníčkem, tak nebylo moc času na pořizování pěkných fotografií, a že na trati bylo hodně zajímavých a pěkných míst. Článek o naší účasti přineseme zítra.


J.Lasík, 15.11.2010