S Petrem Daníčkem a Š 130 LR na Rallye Berounka
Na německém rallysprintu jsme se domluvili s Petrem Daníčkem ze Železného Brodu, že bychom se mohli přihlásit na Rallye Berounka Revival, zvláště, když jedou také bratři Šipkové i Petr Žáček, kteří byli s námi. Nemohli jsme přeci trhat partu.
Do Radotína jsem dorazil kolem sedmé ráno, ale to už byli na místě činu třeba Václav Blahna, Zdeněk Halada nebo Josef Srnský, který právě skládal kupátko z vleku. Kolem půl osmé přijel Petr Daníček s manželkou Ivetou a unikátní Škodou 130 LR/Evo. V tomto případě se jedná o automobil, který byl původně připravován pro novou skupinu S. Ta bohužel nakonec vypsána nebyla, a tak se vlastně nikdy nemohl objevit na startu rallye. Bohužel tady je kámen úrazu. Byť fyzicky automobil existoval a třeba Shekhar Mehta s ním trénoval na Rallye Škoda, tak současné, možná trochu zkostnatělé naše předpisy, zatím neumožňují, aby vůz dostal zvláštní veteránskou poznávací značku pro sportovní účely. Zatímco u nás jsou možnosti aktivního využití tohoto vozu minimální, tak v sousedním Německu žádný problém není.
Po dlouhé rozpravě jsme v rychlosti ještě zkoukli trasu první zkoušky v areálu radotínského učiliště a už běželi pro itinerář. Vydával se teprve deset minut před startem.
Pak už následovala první etapa, která vedla západním okrajem hlavního města se stanoveným průměrem 47,7 km/h. Do časovky opět v učilišti jsme dorazili přesně a během tří minut startovali do zkoušky. Petr šlápl hned od začátku na plyn, aby se diváci nenudili. K jejich radosti vykroužil i jedny parádní hodiny, ale přesto mu v cíli naměřili druhý čas.
Už před startem jsme si řekli, že se chceme hlavně pobavit a o výsledek nám nejde. Jelo se podle šipkového itineráře, ale zkuste odhadovat kilometry nebo metry, když nemáte v autě žádné funkční počítadlo. Ale kupodivu to šlo, a první „kufr“ jsme hodili teprve na výjezdu ze druhé zkoušky v Tlusticích, kde jsme minuli jednu odbočku a zajeli si asi tři kilometry. I když byly jízdní průměry hodně vysoké od 44,4 až do 58, 6 km/h, tak bychom vcelku stíhali, kdybychom nemuseli často tankovat, z důvodu malé nádrže a vysoké spotřebě soutěžního speciálu. Za dva dny jsme museli třikrát k pumpě, a kromě toho ještě několikrát dolévat benzin z kanystru. Protože jsme však nechtěli zbytečně pospíchat, jako to dělali jiní i ve vesnicích, tak jsme raději oželeli nějakou tu minutu pozdního příjezdu.
V sobotu jsme absolvovali kromě radotínské zkoušky ještě speciálky na letišti v Tlusticích, na „buzeráku“ ve Strašicích a rallyecrossové trati v Sedlčanech. V neděli pak byly na programu třikrát letiště Dlouhá Lhota a jednou Sedlčany, které se Petrovi Daníčkovi opravdu povedly a jízdu si užíval, stejně jako já na horkém sedadle. Ani druhý a třetí průjezd letištěm nebyl k zahození, při prvním jsme trochu bloudili.
Ve výsledkové listině jsme se pak našli na 18. až 19.místě a byli jsme spokojeni, protože jsme si chtěli soutěž vychutnat bez ohledu na výsledek. Až na dva krátké, ale na nízkou škodovku hodně rozbité úseky, měl Eda Patera šťastnou ruku při výběru tratě, která navíc vedla nádhernou krajinou Povltaví a Poberouní. A kdyby se třeba povedlo dostat část tratě do brdského vojenského prostoru, kde jsou nádherné a na orientaci náročné cesty, potom by se akce ještě více zatraktivnila. Možná by stálo zato, zařadit i kratší noční etapu, třeba na úkor nedělní.
První ročník Rallye Berounka Revival je za námi, a nápadů, jak soutěž udělat ještě zajímavější, ale zároveň bezpečnou je hodně.
Na závěr musím poděkovat Petrovi Daníčkovi a jeho paní Ivetě, že si ukrojili ze svého volného času a nenechali škodovku zahálet v garáži. Pro mě to byl víkend plný zážitků.
J.Lasík, 16.11.2010
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
