Autokaleidoskop

Připomeňme si, že společnost Saab jako Svenska Aeroplan vznikla v roce 1937 s cílem vyrábět letadla. Jenže po válce poptávka po letadlech klesla a řada firem se přeorientovala na automobily, včetně Saabu. Z prvních automobilů bylo patrné, že je konstruovali experti přes letectví a aerodynamiku. První prototyp Saab 92 vznikl v roce 1946, o rok později jej viděli novináři a v roce 1949 byl zahájen prodej.
Zajímavou kapitolou jsou sportovní modely Sonett, i když první sportovní Saab vznikl mimo výrobní plán, spíš na základě zájmové činnosti několika jedinců. Postavil jej tajně hlavní konstruktér Rolf Mellde v polovině roku 1955 na podvozkové skupině Saabu 93 a z jeho hnacího ústrojí.
Sonett I o rozměrech 3,4 x 1,4 x 0,8 m vážil jen 500 kilogramů a poháněl jej dvoudobý tříválec o objemu 748 cm³ s výkonem 42 kW při 5000/min a s točivým momentem 88 N.m při 3500/min. Byl však otočen o 180 stupňů a se čtyřstupňovou převodovkou ZF a dosahoval rychlosti 156 km/h.
Mellde nabídl vůz továrně, která nakonec vyrobila pět prototypů s plechovou karosérií s tím, že je bude používat pro závodní činnost. Jenže mezitím FIA povolila účast cestovním automobilům a správní rada od projektu ustoupila a automobily rozprodala.
V roce 1964 přišel do Saabu s nabídkou projektu sportovního vozu designer Björn Karlström. Projekt si původně měla objednat švédská letecká firma Malmö Flig Industry, kterou však mezitím koupil Saab.
Koncepce s příhradovým rámem, laminátovou karosérií a motorem před poháněnými zadními koly však firmě nevyhovovala, a proto ji přepracovala na vůz s motorem nad přední nápravou, pohonem předních kol a samonosnou karosérií z ocelového plechu kombinovanou laminátovými díly. Byl využit agregát s modelu 96 a zařazen do výrobního programu jako Saab 97 – Sonett II.

V roce 1966 se poprvé představil na autosalonech v Ženevě a New Yorku. Cenou 3500 dolarů byl však drahý, a proto Saab upustil od smělých plánů a místo tří tisíc kusů jich vyrobil jen 455.

Zpočátku vůz poháněl dvoudobý tříválec z typu Monte Carlo 850 s výkonem 45 kW při 5200/min. V roce 1967 nahradil tříválec vidlicový čtyřválec Ford Taunus 12 M, jenž znamenal také konec výroby dvoudobých motorů. S výkonem 54 kW z objemu 1,5 litru zrychloval na stovku za 12,5 sekundy a dosahoval rychlosti 165 km/h. Motor byl však rozměrově větší, a proto se na kapotě objevila pro Sonett typická „boule“. V interiéru najdeme skořepinová sedadla, kožený volant a přístrojovou desku vykládanou ořechovým dřevem. Řazení pod volantem čtyřstupňové převodovky jasně dokazovalo příbuznost k Saabu. Větší motor znamenal zvýšení poptávky, a tak v roce 1968 vzniklo už 846 kusů, což bylo však stejně hluboko pod plánem.

Saab se tudíž rozhodl ke změně, výrobu Sonettu II zastavil ve prospěch vývoje modelu Sonett III, jenž si odbyl svoji premiéru v roce 1970 v New Yorku. Italský designer Sergio Coggiola vytvořil nový hranatější design karosérie, která se prodloužila na 3,9 metru, zatímco výška 1,1 metru zůstala zachována. Charakteristickým rysem byly zatažitelné světlomety, ovládané páčkou vlevo pod přístrojovou deskou. Nevzhlednou bouli nahradil aerodynamický kryt. Předchozí čtyřválec dostal v poslední fázi objem zvýšený na 1,7 litru, což s výkonem 54 kW zaručovalo rychlost 170 km/h.

Ale ani poslední pokus postavit opravdový sportovní automobil nevyšel. Naopak si Sonett III vysloužil ostrou kritiku amerického trhu, časopis Road Track o něm tehdy napsal – Je hrozné, že tvary automobilu jsou tak bídné nebo, že linie vozu mohou vehnat slzy zoufalství do očí studentů návrhářství. Poslední vozy opustily výrobní haly v roce 1974 s celkovým počtem 8351 kusů. Tím skončila v podstatě jedna kapitola v dějinách švédské automobilky.



J.Lasík, 30.3.2020