Autokaleidoskop

Ještě dnes se udržuje stále ve skvělé kondici a pokud mu zdraví dovolí, tak usedá za volant historických závodních automobilů. Za své dlouhé kariéry startoval Stirling Moss ve 497 závodech, z nichž 197 vyhrál. Na svém kontě má také 66 startů v Grand Prix včetně šestnácti vítězných a pětkrát dojel druhý. V letech 1955 až 58 skončil druhý v mistrovství světa formule 1, za což si vysloužil přezdívku „korunní princ“. Kromě toho vyhrál slavnou Mille Miglia 1955 v traťovém rekordu, který už nikdy nebyl překonán. Sedmkrát zvítězil v Tourist Trophy, čtyřikrát na Nürburgringu, pokořil i Targa Florio atd. Aktivní činnosti zanechal po havárii a vážném zranění v Goodwoodu v roce 1962.
Společně s manželkou Susie patří k pravidelným účastníkům a největším hvězdám rakouské Ennstal Classic, která se jezdí v polovině července. Zpravidla se zúčastňuje s vozy Mercedes Benz nebo Porsche.


Přežil jste hodně nehod, často hrůzostrašných. Jaké máte po všech těchto haváriích dnes pocity?
Moje jizvy nejsou vidět, já si totiž na rozdíl od jiných zlomil záda, nohy, nos. Třeba takový Alex Wurz měl ve F1 pouze jedinou havárii a může si daleko více stěžovat na viditelnou jizvu, než já. Moje jizvy prostě nejsou vidět.


Máte snad vnitřní jizvy, na duši?
Ne. Závodění mě přinášelo velké potěšení a radost, protože bylo nebezpečné. V osmnácti nebo devatenácti letech se cítíte hodně odvážný, když děláte něco nebezpečného. Mě lákalo stát se závodníkem.


Dnešní formule 1 by vám už neposkytla žádné vzrušení?
Určitě ne. Rozhodně bych už jezdit nechtěl a svoji éru za dnešní bych neměnil. Dnes jde bohužel jen o obchod, a nikoliv o sport. Formule 1 mě sice zajímá, ale už není taková, jako bývala dříve.


Formule 1 ale už nenese v sobě tolik rizika.
Ne, vůbec ne. Pro člověka je prakticky nemožné, aby se v závodním voze někdo zabil, nebo řekněme ve formuli 1. Pro pilota byly vozy dřív mnohem nebezpečnější, ale tím i vzrušující.


Máte na mysli též adrenalin, který uvolňuje tělo, když se člověk dostane do potencionálního nebezpečí života?
Přesně tak. Jde o určité uspokojení, jezdit závody, pokud jsou životu nebezpečné. To vás, jako jezdce, uspokojí mnohem více. Dnes už tomu tak není, alespoň ne ve formuli. Pokaždé, když jste někoho předjel, tak jste riskoval svůj život i život soupeře – sport tehdy zdánlivě ohrožoval život, s každým manévrem. Mnohem více šlo o boj muže proti muži. A to bylo pro mě překrásné.


Nešlo při tom také o určitou odpovědnost za druhého pilota?
Jasně, člověk jel určitě opatrněji než dnes.


Lze říct, že smyl po fair play byl větší než dnes
Ano, už tehdy se jezdilo tvrdě, ale nikoliv tak, aby člověk musel riskovat život vlastní nebo život soupeře. Dnes je situace jiná. Navíc byla technika důležitější než řidič, což se mi líbilo.


Vy považujete za nejlepšího pilota Hamiltona. Proč?
Je vzrušující ho pozorovat. Brzdí hodně pozdě, předjíždí jiné jezdce, což už mnoho pilotů dneska nedělá. Je opravdový závodník, nikoliv jen řidič.


Kdo je vlastně závodník.|Jak byste definoval tento pojem?
Závodníkem je ten, kdo se vždy snaží vyhrát závod až do odmávnutí šachovnicového praporu.


Proto také nechce být druhý?
Ano, někteří by se spokojili s druhým místem – ale Hamilton by to podle mě neudělal. Chce závod vždycky vyhrát a v tom je rozdíl. Pro mě hraje rozdíl velkou roli. Hodně jezdců zajímají jen mistrovské body a nikoliv vítězství.


Měl jste se stát mistrem světa, pokud byste nedaroval vítězství jinému jezdci.
Ano, ale mělo to jeden důvod. Jezdec byl potrestán zato, že byl na startu postrčen a vyrazil dřív. Proto jsem ho nechal vyhrát.


Chtěl jste vyhrát férovým přímým způsobem?
Přesně. To bylo v roce 1959 s Mikem Hawthornem, kterého chtěli diskvalifikovat a titul dát mě. Pro mě titul nic neznamená, pro mě existuje jen závod.


Který z dnešních pilotů by podle vás jednal v takové nebo podobné situaci stejně?
Pravděpodobně Lewis Hamilton. Možná i Alonso je opravdovým závodníkem. Alonso má však hodně problémů – pro mě je ale závodník.


Moderní F1 se ovládá tak lehce, že nějaký mladík může hned porazit mistra světa ve F1?
Pokud se ztotožníme s názorem jiných, jako například s Martinem Brundlem, který testuje formuli 1, potom musíme vycházet z toho, že je relativně snadné řídit moderní auta. Ale být jedničkou vyhrávat v dešti, to je stále těžké. Jen v dešti můžete poznat opravdu dobré jezdce.


Vy jste jezdil rád v dešti?
Déšť jsem miloval.


Jezdil jste ale také soutěže?
To je pravda. V roce 1952 jsem dojel s Talbotem Sunbeam druhý v Rallye Monte Carlo. Soutěžní jezdci jsou opravdu hodně dobří, někteří z nich mají neuvěřitelné schopnosti ovládat vozidlo. Ale kdyby je člověk posadil do formule 1, pak by s Hamiltonem nemohli soupeřit.


Proč? V čem to vězí?
Hamilton se hodně naučil v kartu, pak se posadil se do monopostu a jede s ním jako s motokárou.


Vy jezdíte stále ještě se závodními automobily.
Ano, čas od času.


A na plný plyn
Jistě. Pochopitelně už nejsem tak rychlý jako za mlada. V dešti mám výhodu, protože disponuji velkou zkušeností na mokru. Pokud je sucho, jedu tak rychle, jak to jen jde, ale neriskuji. Mám zodpovědnost za svojí paní, rodinu, už neriskuji život.


Měl jste vlastně někdy strach?
Pořád, hlavně jsem se bál, že se zraním a přivodím si bolest. Ale strach k závodům jednoduše patří. .


Kolik vašich nehod bylo vyvoláno jezdeckou chybou.
Ani na jednu si nevzpomenu, ať přemýšlím jak přemýšlím. Nebyla ani jediná. Jezdecké chyby byly dříve životu nebezpečné, což si člověk dnes neumí vůbec představit.


Kdybyste byl teď mladým pilotem, v které sérii byste chtěl jezdit,formuli nebo rallye?
Určitě ve formuli jedna, protože je to nejvyšší třída, ale šel bych na start také v jiných závodech. Nejlepší sport jako takový se provozuje v Americe, v sérii IRL. Tam sice nejsou piloti tak dobří jako v Evropě, ale sport jako takový je velice hodnotný a na úrovni.