Autokaleidoskop

Přípravy na letošní akci trvaly snad deset let, ale nakonec se přeci jen podařilo pořadatelské organizaci Retro Promotion získat všechna povolení na uzavření celého přírodního okruhu dlouhého dvanáct kilometrů, aby na něj mohly vyjet závodní motocykly a sajdkáry a automobily rozdělené na předválečné závodní, prototypy a cestovní automobily a historické formule včetně „ef-jedniček“ z let 1960 až 1971. Ty pak doplnily ještě účastníci souběžně probíhající Solitude rallye a korsa ke 125. výročí automobilu.
Úvod obstaraly nejstarší předválečné automobily, mezi nimiž nechyběla snad žádná významná značka tehdejší doby, ale ani takřka neznámý Anzani Collet z roku 1924. Zašlou slávu nám připomněla například Alfa Romeo 12C do níž usedal mimo jiné Achille Varzi. Vrcholem byla pak prezentace dvou vozu American La France – v provedení Red Baron z roku 1916 nebo pekelného stroje s přezdívkou Brutus z roku 1909. Ten totiž poháněl letecký dvanáctiválec o objemu 46 litrů o výkonu 500 k při 1500 otáčkách za minutu. Jeho řidič Rajko Crncec prokazoval na trati obrovskou dávku odvahy. Bohužel chyběly avizované Mercedesy SSK a SSKL.
Kategorii prototypů a sportovních vozů vládli zcela jasně osmdesátiletí mladíci David Piper s Porsche 917 a domácí miláček Hans Herrmann, tenokrát s Porsche 550 Spyder. Atmosféru Le Mans přiblížily ještě další Porsche 916 a 956 a také 908 Spyder. Ale ani tady jsme se nedočkali třeba Fordů GT 40, Ferrari 365, naopak k vidění byla celá plejáda nejrůznějších Abarthů.
Vrchol pak představovaly monoposty včetně F1 včele s dvěma vozy Porsche 804 a 718, zapůjčené přímo z továrního muzea. Zapomenout nesmíme ani na dva skvostné Lotusy 59C a 72 s motory Ford Cosworth z přelomu 60. a 70. letech. Z monopostů F2 jmenujme pak třeba Brabham BT 36 nebo Lotus 59. V této kategorii startoval také Otakar Stuchlík se svojí Škodou Lucia F3 z roku 1965. Právem jsme tak mohli být hrdí na tom, že mezi slavnými značkami jako Brabham, Copper, Lotus Porsche, Tecno. McLaren se objevila i krásná škodovka a rozhodně se neztratila. Jak v depu, tak na trati budila obdiv. „Je to tady pěkné, trať je dlouhá s táhlými rychlými zatáčkami. Chtělo by to spíš jiný převod, pak by jela i dvě stě, ale asi by to bylo zbytečné, protože před námi jezdil ještě pacecar, aby se nezávodilo. Jsem udivený, jaké množství diváků sem přišlo, je až neuvěřitelné v porovnání kolik jich přijde u nás,“ prozradil novopacký jezdec Otakar Stuchlík.


Z historie
Na závodní trati Solitude se jezdily motocyklové a automobilové závody v letech 1903 až 1965, nejdříve jako závod do vrchu. Ve dvacátých letech měřil okruh přes 25 kilometrů a pro své převýšení a sjezdy byl označován jako německé Targa Florio. S prvním poválečným závodem (1949), kdy se na Solitude vrátily také automobily, začala nová kapitola slavného závodu, která se zapsala zlatým písmem do historie. V padesátých a šedesátých letech se kolem trati scházelo také až pět set tisíc diváků, aby sledovali nejlepší světové motocyklové, později i automobilové jezdce, nejednou bojující o body do mistrovství světa.
Pověstné úseky jako Glemseck, Frauenkreuz či Schatten zůstaly zachovány Zvláště atraktivní bývaly závodní víkendy, kdy se soutěžilo s motocykly i závodními monoposty formule jedna. Vrcholem byl rok 1964, kdy se zde jelo jak mistrovství světa motocyklů ve všech šesti kategoriích, tak Grand Prix Formule 1 se všemi tehdejšími hvězdami jako byli Surtees, Clark, Brabham, Graham Hill, Hailwood, Redman, Read nebo Agostini.
Dopátrali jsme se, že zde v letech 1924 a 1925 startoval mimo jiné také Josef Veřmiřovský, který v roce 1924 zvítězil ve své kategorii s Tatrou 11, o rok později skončil pátý. Samozřejmě nemohli chybět ani František Šťastný, jenž místo na stupně vítězů putoval rovnou do nemocnice a nebo Gustav Havel.
Z této tradice postupně během doby vykrystalizovala obávaná Rallye Solitude, později Solitude-Charbonnieres s jezdci jako byli Eric Carlsson, Walter Röhrl nebo Vic Elford.

První vzpomínkový Solitude Revival se uskutečnil v roce 2003 u příležitosti 100. výročí závodu. V následující třech letech jej vystřídala Rallye Solitude Historic a v roce 2008 došlo k repríze Solitude Revival. Závod, v němž vůbec o nic nešlo, se zúčastnilo mnoho výzmaných jezdců minulosti jako byli například Moss, Surtees, Herrmann, Elford, Attwiood, Ahrens a další velké postavy motoristického sportu.
Tehdy se říkalo, že se už nic takového opakovat nebude. To byla úplná pravda, letos se sice závodní stroje prezentovaly po celé délce 12 kilometrů dlouhého okruhu, ale z velkých postav byli přítomni pouze Hans Herrmann, David Papirer, Jim Redman, Luigi Taveri nebo Dieter Braun. Konec konců automobilů bylo tolik, že se pořadatelů nepodařilo ani dodržet časový harmonogram a revival končil s hodinovým zpožděním. Přesto se Solitude Revival vydařil a všem přítomným přinesl neopakovatelný zážitek.

J.Lasík 26.7.2011