Autokaleidoskop

Tehdejší nabídka obsahovala kromě tuzemských škodovek ještě auta tří ruských značek, dvou z někdejší NDR a v určitých obdobích ještě dvě značky rumunské, dva modely z Polska a okrajově po dvou značkách z Velké Británie a Francie či po jedné značce z někdejší Jugoslávie, Bulharska, Itálie, a dokonce, jako součást odblokování dluhů jedné neevropské země i auta z Jižní Koreje. Zkuste si vzpomenout, jak se jmenuje třeba jen pět, dnes už nevyráběných a do zapomenutí se ubírajících značek. (Wartburg, Trabant, Moskvič, Oltcit, Polski Fiat, Hillman, Simca a další).
Kromě toho byla nabídka obohacena také o vybrané vozy, které bylo možné zakoupit v Tuzexu pouze za valuty nebo za měnu, která se nazývala bony.
Kromě legendárních Trabantů, kterých k nám bylo dovezeno v průběhu tří desetiletí přes 150 tisíc kusů, tvořily pilíře tuzemského automobilového trhu vozy Žiguli, nazývané také VAZ nebo později Lada, dále Moskviče a Wartburgy.
Ruské, resp. sovětské automobily Lada, původně italské koncepce, vyráběné ve městě Togliatti a k nám dovážené se zpočátku azbukou psaným označením Žiguli, později uváděné jako VAZ a ještě později se současným názvem Lada, se u nás prodávaly od roku 1971. Nejprve model 2101, po kterém pokračovaly další – 2102, 3, 4, 5, 6, 7 atd., a následně i typy se slovním označením (Niva, Samara, Kalina apod.). Osobních automobilů VAZ/Lada k nám bylo dovezeno několik set tisíc kusů a ještě dnes je jich v ČR registrováno více než 72 tisíc kusů s průměrným stářím okolo 30 let. Po škodovkách byl Žigulík nejrozšířenější dováženou značkou v tehdejším Československu druhé poloviny dvacátého století.
Automobily Moskvič se k nám začaly dovážet v 60. letech, ale v menších počtech než Lady/Žiguli a jejich masovější import skončil v roce 1980. Vůz klasické koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol se dočkal mnoha přezdívek. Jedna z nich byla díky robustnosti Ragulin po vzoru tvrdého ruského hokejového obránce. Moskvič ale nebyl tak odolný, jako jeho hokejový vzor. Moskviče dvou generací sedanů a jedné kombi se vyznačovaly zprvu dost laxními motory, později sice nabraly na výkonu, ale také na dost velké žíznivosti. V současné době je u nás registrováno ještě 12 822 Moskvičů.
Dalším legendárním autem, které se nedá díky výfukovému odéru „přečichnout“, je Wartburg. Existoval ve dvou generacích. První 311/312 s dvoudobými motory 900 a 1000 cm³, vyráběná od začátku 60. let měla tři karosářské verze, limuzínu, kombi a kabriolet. Od poloviny šedesátých let se vyráběla až do pádu železné opony dnes známější druhá generace – model 353 jako sedan a kombi. Motor měl 50 k a dokázal uhánět 130 km/h. Auto bylo trochu žíznivější, ale v době, kdy cena benzinu byla 2,10 a 2,40 za litr a leckdo si ještě v práci přihospodařil pár litrů benzinu technického, to nehrálo roli. Wartburgů je u nás registrováno ještě 16 415 kousků, což není málo. Český, resp. československý automobilový trh se po druhé světové válce začal probouzet až od začátku 60. Byla to doba, kterou dnes asi těžko může ten, kdo tu dobu neprožil, vůbec chápat. Výroba byla sporadická a dovoz prakticky neexistoval. V té době byly nové osobní automobily téměř výhradně výsadou politické a státní sféry, a pokud se dostalo na vybrané představitele dělnické třídy či pracující inteligence, pak výhradně na „poukaz“, který byl součástí politických vyznamenání, partajních přednostních dodávek a později dlouhých čekání na základě ve frontách odstátých pořadníků.