Autokaleidoskop

Josef Srnský začínal v patnácti na malém motocyklu, pak jezdil různé orientační soutěže a v zimě hlavně motoskjöring, o který nebyl v okolí Vrchlabí nouze. Po vojně nastoupil do AZNP Vrchlabí a ve volném čase dělal mechanika staršímu bratru Jiřímu, úspěšnému továrnímu jezdci s F3 a Škodou Octavia, později dalšímu vynikajícímu jezdci Oldřich Brunclíkovi.

Ve 23 letech dostal rámci poprvé šanci usednout za volant, v rámci soustředění továrních jezdců na Kokoříně. Premiéra neskončila právě slavně – na střeše. Ale už v následujícím podniku – Rallye Šumava dojel třetí a v Rallye Jeseníky osmý.

Během působení v týmu Škoda získal několik titulů mistra republiky a vystřídal řadu vozů, přičemž největších úspěchů dosáhl se Š 110 RC a Š 120. Zvláště druhé místo za Hubáčkem s Alpinou na Rallye Vltava 72, tehdy jedné z nejtěžších soutěžích Evropy, se cení hodně vysoko. V následujícím roce skončil v nabité konkurenci desátý, o rok později už se Š 120 odpadl během druhé noci z páté příčky. Měl to štěstí, že mohl řídit také prototyp Škoda 200 RS.

První start s novými škodovkami uskutečnil v roce 1974 na Rallye Ida v Náchodě, kde Jiří Šedivý odpadl pro poruchu mazání a na stejnou závadu odpadl i Horsák na barumce. Víc štěstí měli Šedivý s Janečkem v Rallye Škoda 74, v níž dojeli čtvrtí, byť jim vůz po úvodním okruhu vypověděl službu. Za největší úspěch lze považovat druhé místo Horsáka s Motalem při Rallye Škoda 75 a s třetí místo Josefa Srnského na okruhu ve Schleizu.
Mimochodem Josef Srnský byl zároveň asi největším smolařem. „Auto jsem dostal ani čtrnáct dní před Rally Škoda, moc jsem se s ním nesvezl a šli jsme na start. S autem bylo krásné svezení a nevedli jsme si špatně až do noční sprintetapy Náchod- Kvasiny. Tady se jelo za vysokého průměru za normálního provozu a najednou z vedlejší vyjelo auto. Nevěděl jsem, jestli tam nejsou děti, tak jsme trefili strop a nějaký patník.

V Košicích nám zase v noci vypověděl službu alternátor, a za svitu baterky se jet nedalo. V Tatrách jsme bojovali na špici, než praskla poloosa. S autem jsem jel i okruhu v Schleizu, poprvé v životě mezi spidery, které tehdy běžně závodily. V tréninku mi dával Melkus půl kola, v závodě jsem mu to už vrátil. Na tom měl zásluhu i Milan Žid, který si ke mně v tréninku posadil na dvě kola a radil mi, jak mám okruh jezdit“, vzpomínal Josef Srnský, který řídil Škodu 180 RS.

Jeho spolujezdec Jiří Syrovátko k tomu dodává. „Jak se říká – kdo jámu kopá, ten do ní padá. Byl jsem jedním z těch, kteří se podíleli na stavbě tratě pro Rallye Škoda. Součástí soutěže byla těžká etapa z Náchoda do Kvasin. Vtip byl v tom, že v zatáčkách na Dobrošov bylo třeba něco najet, protože pak se jelo po polních a lesních cestách. Jak říkal Joska, měli jsme prostě smůlu. Vyjelo proti nám auto a v něm seděla kolegyně mojí matky, co s ní učila na škole. Tam se pak dlouho tradovalo, že poničila jedno krásné auto. A Hubáček přidával k lepšímu, že to auto bylo nastražené na něj, protože původně měl jet před námi.“

Ale za volant Škody 130 RS se už bohužel neposadil. Škoda, bezpochyby by patřil mezi nejrychlejší, zvláště když se jede na šotolině, sněhu nebo na mokru. Mnohokrát reprezentoval škodovku také v zahraničí, kde slavil úspěchy například v Jugoslávii, Bulharsku, Maďarsku, Německu atd.

Po odchodu z továrního týmu Škoda strávil rok ve Veteran Car Clubu Gottwaldov, kde zaučoval do tajů rallye později úspěšného jezdce Pavla Valouška, tehdy ještě na místě spolujezdce.

Poté strávil několik sezon v Barum týmu se Š 120 a Ladou MTX 1600. Když se Barum tým rozpadl, tak z finančních důvodů přešel na okruhy, a zároveň se vrátil k oblíbenému kupátku

Ovšem jak se říká – stará láska nerezaví – a tak si po dlouhé závodnické pauze, zaviněné zdravotními problémy, postavil nádherné kupátko, aby se mohl čas od času svézt jen tak pro radost třeba při závodě do vrchu nebo veteránských jízdách pravidelnosti.
Jeho Škoda 110 R coupé vypadá dnes jako by právě vyjela z továrny, přičemž takřka veškeré práce si dělal sám včetně motoru. Klobouk dolů před takhle připraveným automobilem. Když jsem před lety viděl torzo vozu, ani jsem nechtěl věřit, že by z něho jednou mohl vzniknout tak krásný závodní automobil.

Zcela jistě Josefa Srnského uvidíme při některém ze závodů Edda Cupu do vrchu.



JL 26.1.2019