Autokaleidoskop

O tři minuty později Kling (701) a potom Herrmann (704) a následoval Moss (722). Celkem 450 vozů. „Musíš si závod správně rozdělit. Moss bude pravděpodobně bláznit a v poslední třetině už pojede bez brzd. Když pojedeš rychle, ale šetrně, potom máš šanci“. Na tato slova svého spolujezdce Egera si Herrmann ještě dnes vzpomíná. Dobře znal přednosti prozíravého způsobu jízdy.
Zpočátku se všechno vyvíjelo dobře. Herrmann se rychle dostal na druhé místo za Mosse a tuto pozici si udržoval, auto fungovalo skvěle a stále si opakoval větu svého spolujezdce. V Římě rychle dotankovat a zase dál. Náhle se ozvala rána, víko nádrže odlétlo a palivo stříkalo na jezdce i spolujezdce. Proud benzinu pronikl i za závodnické brýle Herrmanna, který tak neviděl další zatáčku, auto otřel o skálu a byl konec. „Je to jediný výsledek v mé kariéře, který mě ještě dnes rmoutí. Jsem pevně přesvědčen, že bychom Mosse dohonili a on to dobře ví, protože dojížděl opravdu bez brzd, jen plech na plech“.
Pro rok 1955 dostal roli náhradníka, v níž se představil při Velké ceně Monaka, místo Klinga. Při tréninku, na konci dlouhého stoupání ke Casinu, se Herrmannovi při brzdění v rychlosti 180 km/h zablokovalo kolo, vůz se dostal mimo trať, narazil na obrubník a silou narazil do kamenné zídky. Utrpěl poranění zad a páteře. Po prvním ošetření byl dopraven letecky do speciální kliniky v Mnichově, kde strávil několik měsíců. Po uzdravení se vrátil na závodní trať a opět dokazoval svoje schopnosti Ale do Mercedesu už nikdy nesdl.
Když se Daimler Benz stáhl z motoristického sportu, startoval Herrmann s vozy Maserati, BRM, Borgward až se v roce 1959 vrátil k Porsche. Společně s Olivierem Gendebienem vyhrál na Porsche 718 RS 60 Spyder dvanáctihodinovku v Sebringu. Krátce nato kombinace Herrmann a Bonnier a Porsche RS 60 Spyder získala prvenství v Targa Florio. Kromě toho vybojoval v roce 1960 titul mistra Evropy ve F2. V roce 1962 se stal továrním jezdcem Abarthu, ale po třech letech se opět vrátil k Porsche. Herrmann nejezdil jen závody, ale hodně času věnoval testování a vývoji vozů. V roce 1969 získal pro značku Porsche, společně se Siffertem, Elfordem, Stommelenem, Mitterem, světový titul
Kromě vítězství v Le Mans 1970 patří mezi jeho největší úspěchy na vozech Porsche například vítězství ve GP Zeltwegu 1966, Marathon de la Route 1967, 24 h Daytona 1968, 1000 km Paris 1968, druhý dojel ve 24 h Le Mans 1969, 1000 km na Monze a Nürburgringu 1969 atd.
Po skončení kariéry si založil nedaleko Stuttgartu firmu Herrmann Autoteile pro automobilové příslušenství. I v této oblasti se mu dařilo, protože vsadil na výrobky, které se dobře prodávaly. Ještě takřka denně dochází do kanceláře a se závodní scénou i jezdci udržuje stále dobré kontakty. A jakmile usedne za volant, potom vidíte, jak nesmírná radost z něj vyzařuje.

J.Lasík