Autokaleidoskop

Rudolf Utěšil se narodil v Libni. Působil jako ředitel pražské stavební a betonářské společnosti. V roce 1910 koupil řadu pozemků na severovýchodní straně Klánovic v blízkosti lesa. Pozemky rozdělil ulicemi lemovanými akáty na stavební bloky a oplotil je. V jednom bloku si v roce 1913 postavil vlastní dům. Jednalo se o moderně vybavenou vilu s velkou zahradou. V ostatních blocích pak plánoval zřízení lázní, které chtěl provozovat v důchodu, stavbu však zkomplikovala 1. světová válka.
V roce 1919 vypracoval urbanistický projekt rozvoje Klánovic. Stavba lázní začala až roku 1923 a dokončena byla roku 1926. V dalších letech pak následovala stavba tzv. Bazaru, kde je dnes restaurace a prodejny. Lázně měly původně sloužit pouze pro členy Autoklubu Republiky Československé, jehož byl Rudolf Utěšil aktivním funkcionářem.



Kvůli nedostatečnému využití však byly lázně zpřístupněny pro širokou veřejnost. Nejednalo se o léčebné lázně, ale o zařízení poskytující zábavu zejména pražské smetánce. Lázně zůstaly v provozu do heydrichiády, pak byly až do konce války uzavřeny. V roce 1945 Rudolf Utěšil lázně prodal. Zemřel v roce 1948 ve stáří 70 let a je pochován v rodinné hrobce v Praze-Libni.



Rudolf Utěšil vypracoval rovněž nerealizovaný soutěžní návrh na přestavbu budovy autoklubu v nynější Opletalově ulici. Tak teď už víte, proč Memoriál Rudolfa Utěšila.



Savoi ve Škvorci



Jeden, respektive hned tři speciální úkoly musely posádky plnit v prostorách zámku Savoi, který se nachází v městysi Škvorec. Kdyby tudy nevedl memoriál, tak ani nevíme, jaký zámek máme hned za hranicemi Prahy. Za skromným městem s několika desítky domů se skrývá skoro tisíciletá historie.



Hrad Škvorec byl založen už roku 1279 královským komořím Domaslavem. Z této doby se dochovala pouze hradní studna a část hlavní hradby se zbytky raně gotického paláce a bergfritu. Od dob Domaslava se v držení zámku vystřídala celá řada majitelů, za nichž byl zámek přestaven na renesanční. Zikmund I. Smiřický ze Smiřic přestavěl gotický hrad na renesanční zámek, který byl později barokně upraven Mezi známé obyvatele zámku patřili Olbramovičtí pražští, Klinštejnové, Smiřičtí a Albrecht z Valdštejna, jenž hrad a panství prodal roku 1623 Liechtensteinům.



V listopadu 1639 Švédové zámek vydrancovali a poté zapálili. Zámek pak dlouho ležel v troskách, ale tímto jeho historie neskončila, ba naopak, hrad nečekaně povstal z popela. Ve stejném století se zámku ujala Marie Terezie, kněžna Savojská rozená Lichtenštejnská, jíž lid důvěrně přezdíval Cafojka. Ve své světnici kněžna strávila bezmála půl století. Její dobročinná povaha prospěla nejen stavu zámku, ale pozvedla i okolí, a to jak v duchovním, tak i materiálním rozměru. Za její podpory v okolí vznikla řada špitálů, kostelů a far. Smrt kněžny v roce 1772 přinesla zkázu i zámku: začal chátrat a zpustl. V následujících létech byl z velké části rozebrán a na místě gotického paláce byla na konci 19. století postavena škola.


Jak by asi kněžna dnes přivítala na svém panství například paní Zuzku Národovou za volantem Austinu Healey Sprite z roku 1959.




Druhým osudovým zachráncem zámku před jeho zánikem se stál ruský šlechtic z rodu Nostic Dmitrii Eremeev a jeho manželka Monika Eremeeva rozená Salvatore, pocházející z šlechtické rodiny z Florencie a severoitalského panství Campoli. Rekonstrukce začala v roce 2008 a trvá až dodnes.





JL 19.7.2022