NSU Ro 80 - experiment s Wankelem
Historie automobilky Audi lemuje řada významných konstrukcí, slavných jmen nebo pozoruhodných výkonů. Právě před 40 lety, v roce 1967, se odehrála událost, která sehrála dosti významnou roli v dějinách motorismu a značky Audi.
Model NSU Ro 80 nepatřil mezi vozy, které atakují čelní místa prodejních žebříčků a nakonec ani pro značku neznamenala to, co od něj očekávala. Mnohem důležitější byla jeho unikátní pohonná jednotka – dvourotorový motor Wankel. S technickým unikátem se stalo NSU dobře vybaveným automobilem s kvalitními jízdními vlastnostmi, což hned ocenili motorističtí novináři, když jej zvolili za Automobil roku 1968.
I na laiky, které výjimečná pohonná jednotka nechávala lhostejné, působily atraktivní, jemně futuristické tvary modelu Ro 80. Stylisté si mohli dovolit navrhnout výrazně klínovitou siluetu a plochou kapotu motoru, protože kompaktní Wankel zabíral jen velice málo místa. Ještě v devadesátých letech působila karoserie velice moderně, také díky aerodynamickým tvarům, o které se zasloužil Claus Luthe, designer NSU.
Dvourotorový Wankel s dvěma komorami měl objem 2x497,5 cm³, což odpovídalo zhruba dvěma litrům, byl sice mimořádně výkonný (115 k) i rychlý (180 km/h), ale také žíznivý. Na sto kilometrů spotřeboval v průměru kolem 16 litrů benzinu. Proto o něj přestávali mít zákazníci zájem a upřednostňovali menší a úspornější vozy.
Mezi zásadní novinky můžeme vedle motoru Wankel považovat ještě třístupňovou automatickou převodovku s hydrodynamickým měničem točivého momentu. Přední kola byla zavěšena na trojúhelníkových příčnách ramenech a pružicích vzpěrách, zadní pak nezávisle na příčných ramenech. Na všech kolech byly také kotoučové brzdy.
NSU Ro 80 poslední automobily značky NSU, se však svým originálním designem a nekonveční pohonnou jednotkou nesmazatelně zapsal do historie automobilismu. Ve své době nejhezčí německý vůz překvapil hlavně nízkým hlukem a bezvibračním chodem. Ač byl vývojově hodně vpředu, tak trpěl dětskými nemocemi.
Na jedné straně způsobil sice senzaci, na druhé se však konstrukce agregátu neosvědčila, a většina motorů musela být vyměněna po ujetí necelých 50 tisíc kilometrů. Čas ukázal, že i přes pokrokovou techniku se nakonec nestal tak převratným modelem, jak se od něj očekávala. Ovšem experiment s rotačním motorem nemusel dopadnout tak nevalně, jak v pozdějších letech dokázala například Mazda, která pokračovala ve vývoji rotačního motoru. (Pokračování zítra)
Jindřich Lasík, 7.4.2020
Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
