Autokaleidoskop

Ze čtyř synů Jana Liebiga, majitele několika textilních továren v severních Čechách, propadl vůni benzinu pouze Theodor, jenž se už v roce 1894 vydal s vozem Benz-Victoria na cestu z Liberce do Gondorfu se zastávkou u Karla Benze v Mannheimu.
Po úmrtí svého otce se rozhodl, že postaví v Liberci továrnu na výrobu automobilů, a jak si usmyslel, tak udělal. V roce 1907, tedy přesně před 100 lety, byla založena Reichenberger Automobil Fabrik, krátce RAF. Ovšem nebyl prvním, kdo v Liberci vyráběl motorová vozidla. Před ním to byl již Christian Linser, jenž nejdříve zkoušel štěstí s motocykly a teprve v roce 1906 postavil první voiturettu se čtyřválcovým motorem.
Liebig chtěl svými automobily konkurovat firmě Laurin Klement, a tak není divu, že jeho výrobní program byl velice pestrý. Během následujících let přivedl na svět nejen osobní automobily, ale také landaulety, nákladní vozy, autobusy a dokonce si sportovní. Všechny se vyznačovaly kvalitním dílenským zpracováním, zajímavými konstrukcemi a elegantními karoseriemi. Prvním automobilem byl sice ještě dvouválec, ale hned následující čtyřválec 24/30 HP z roku 1907, se setkal s velice příznivým ohlasem.
Poté následovaly další modely jako například RAF FW 25, jehož konstrukce byla z bukového dřeva, stěny z gabonu, kola z jasanu. Pak přišel RAF 24/28 (1911) se čtyřválcem 3.5 o výkonu 28 k a typ Knight MK 3.3 s výkonem 40 k. Nejsilnějším modelem byl pak typ 40/25, který poháněl čtyřválcem o objemu 5.7 s výkonem 45 k. Jednotlivé modely se vyráběly se v nejrůznějších provedeních, nebo se dodávaly pouze šasi pro karosářské firmy. Například RAF Knight RK s objemem 4,7 litru s 35 k se dodával dokonce v sedmi provedeních a podle toho mohl mít dvě, tři, čtyři nebo šest sedadel. Jak jsme se zmínili, z firmy RAF vyjelo i několik autobusů 40 HP Cardan Omnibus (1910), buď jako malý bus nebo vyhlídkový pro lázně Jáchymov či luxusní pro 37 osob.
Z let 1907 až 1913, než byl Liebig nucen kvůli finančním problémům prodat firmu společnosti Laurin Klement, se dochovalo hodně málo kousků, zřejmě jen tři.
Nejvíce bývá k vidění typ H 10, který před časem perfektně renovoval Evžen Majoroš a dnes se s ním zúčastňuje veteránských akcí. Právě tenhle automobil jezdil dokonce u vídeňského císařského dvoru. Vůz z roku 1909 poháněl řadový čtyřválec 5.3 o výkonu 45 k při 1600/min, s klikovým hřídelem uloženým ve valivých ložiskách. Dosahoval rychlosti až 90 km/h. Čtyřstupňová převodovka měla vícelamelovou spojku a tuhé nápravy zavěšené na půleliptických perech. Zajímavostí byly čtyři brzdové systémy. Dvě nožní se samostatnými pedály působily na převodovku a zadní kola, dále měl řidič k dispozici ruční brzdu a ještě tzv. horskou vzpěru, která se používala pro bezpečné stání v kopcích.
Liebig používal do svých automobilů jednak motory vlastní konstrukce, později přešel na licenční šoupátkové motory Daimler Knight, které po převzetí firmy používala nějaký čas i mladoboleslavská automobilka.

Jindřich Lasík, 30.1.2007