Autokaleidoskop

Už ve čtvrtek odpoledne, kdy bylo Retro určené novinářům a odborníkům se uzavíraly milionové obchody, přičemž velký zájem kupujících byl z Rumunska, Ruska nebo Kataru. Dnes jsme pro vás připravili první výběr několika zajímavých automobilů.

Mercedes Benz 170 V Cabrio
Na výstavě nám na české automobily stačily prsty jedné ruky, kromě Octavie, kupátka, a tisícovky žádný jiný. Přesto nás potěšil jeden exponát, který vystihuje um českých karosářů. Na první pohled se nám zdál automobil nějaký známý, zdálky bychom ho tipovali na Popular. Nikoliv. Mercedes 170, jehož podvozek byl však v dubnu 1937 dodán do Liberce a v letech 1946 až 47 se válkou poškozené vozidlo dostalo k Josefu Sodomkovi, který na něj vytvořil tuto karosérii. Pod ní se ukrývá technika Mercedesu 170 V se čtyřválcem o objemu 1,7 litru a výkonu 38 k při 3400/min. Pouze elektroinstalace byla změna na 12 V a nádrž zvětšena na 60 litrů. Josef Sodomka patřil už ve 30. letech mezi nejexkluzivnější karosáře Evropy, jako byly například Saoutchik, Erdmann Rossi, Gläser nebo Hooper. Už v roce 1932 se zabýval myšlenkou aerodynamických karosérií tvarů, jak dokumentuje třeba Austro Daimler. Během války oblékl hodně francouzských, britských, německých nebo i amerických vozidel, mezi nimi třeba La Salle pro britskou královskou rodinu nebo Studebaker Commander pro státníky blízkého východu.


Adler „Autobahn“
V roce 1937 představil Adler aerodynamický model „Stromlinie“ se šestiválcem 2.5 o výkonu 58 k při 3800/min. S dvěma plochými karburátory Solex spotřeboval 13,5 litru benzinu na sto kilometrů. Přes noc se stal senzací automobilového světa. Na dálnicích dosahoval rychlosti 125 km/h, proto dostal označení „Adler Autobahn“. Vývoj měl na starosti Karl Jenschke, který přišel od Steyeru, kde se podílel například na projektu úspěšného vozu Steyer 50 (Baby). Čtyřdveřová limuzína vznikla v letech 1937 až 1940 v počtu 5300 kusů v závodě Ambi-Budd v Berlíně. Kromě toho existovalo několik kabrioletů od firmy Karmann, stejně jako sportovních verze od Buhne. Vystavené vozidlo mělo karosérii od drážďanské firmy Gläser, která „oblékala“ výhradně kabriolety pro NSU/FIAT, Opel, Steyer ale také Auto Union, Wanderer, Audi nebo Horch. Tento Adler „Autobahn“ je jediným dochovaným kouskem, který byl dlouhou dobu považován za ztracený. Od roku 1938 obstarával pohon „sportovní“ motor se třemi karburátory, vyšší kompresí a výkonem 80 k, což umožňovalo rychlost 150 km/h.


Moon 6
Firmu Moon založil výrobce kočárů Joseph W.Moon už v roce 1905 v St. Louis ve státě Missouri poté, co podnikl první zkušební jízdu s vozem Benz Richarda Searse. V následujících letech vyráběla firma pod vedením zetě Stewarda McDonalda jak osobní, tak i nákladní automobily. V roce 1925 dosáhla firma vrcholu s roční produkcí 10 271 vozidel. Měla dobrý zvuk, byla relativně kvalitní, cenově se pohybovaly na úrovni střední třídy, a používala kvalitní díly. Výroba nebyla ovšem automatizována, což vedlo často k velké improvizaci a častým ztrátám. Ve Stuttgartu vystavený otevřený Tourer 6 28 je jedním ze dvou prototypů z roku 1920. Vůz poháněl šestiválec Continental Straight, vyvinutý už v roce 1913, měl výkon 70 k a objem 2,4 litru.



Maybach SW 38
Vystavený model SW 38/42 má za sebou už jedno znovuzrození. V dubnu 1938 byl jako limuzína Pullman se šedozelenou barvou s černými blatníky a béžovými plasty dodán firmě Thyssen. V roce 1950 se však dostal zpátky do firmy Maybach, kde byla stará karosérie sejmuta, podvozek důkladně přepracován a motor vyměněn za nový HL 42 – řadový šestiválec o objemu 4,2 litru a výkonu 140 k při 4000/min. Karosárna Spohn pak postavila čtyřdveřový čtyř až pětimístný kabriolet, který byl zároveň první pontonovým kabrioletem Spohn poválečné doby. Na designu se podepsal Brooks Stevens. Přestavba si tehdy vyžádala astronomickou částku 38 000 marek, přičemž za dalších 29 000 marek dostal vůz o čtyři roky později křídlové dveře. Dnes je v majetku Maybach – Musea v Neumarktu, které vůz také zapůjčilo pro Retro Classics. Od modelu SW 38 s prodlouženým rozvorem bylo zhotoveno asi osm set kusů, všechny jsou prakticky unikáty, dodnes se jích údajně dochovalo sto dvanáct.



Jindřich Lasík, 18.3.2010