Autokaleidoskop

[*3 O sobotním ránu 30. března většina veteránistů, kteří se rozhodli zamířit na Velikonoční jízdu do Tábora, vzhlíželi k potemnělé obloze a přemýšleli, kam se podělo meteorology slibované slunečné počasí s jarními teplotami. Teplo bylo, ale po sluncem prozářené obloze ani památky. Jak se brzy ukázalo, na vině byl oblak saharského písku Pozn.red. podle posledního zjištění se jednalo o vesmírný prach). Táborské Žižkovo se zaplnilo rekordním počtem účastníků, kterých se sjelo z blízkého i vzdáleného okolí na šest desítek.


S tím ovšem nepočítal poněkud zaskočený pořadatel jízdy MUDr. Marek Slabý, jemuž po několika minutách došly mapy s trasou. Prý počítal s obvyklou účastí do 30 vozidel, a tak si museli ti, na které se již nedostalo, mapu ofotit alespoň do mobilu. To ale nikomu nevadilo. Tato, jak Marek s oblibou říká, taškařice je především společnou jarní projížďkou, oslavující velikonoční svátky a konec dlouhého zimního čekání na novou veteránskou sezónu. A protože se jede volně, nejčastěji ve skupinách kamarádů, dojede každý. Úkoly se neplní, startovné se neplatí, pořadí se nestanovuje. Cílem je radost z jízdy probouzející se půvabnou jihočeskou krajinou.


Pořadatel stanovil jedinou, snadno splnitelnou podmínku. Kdo přijede, měl by mít své vozidlo nějak ozdobené v rámci tradičních velikonočních symbolů, což znamenalo kamkoliv připevnit pomlázku nebo velikonoční stuhu, případně vyrazit na jízdu s řehtačkou. Vítané jsou zásoby malovaných vajíček, vypečených mazanců nebo jakýchkoliv dalších velikonočních pochoutek.


Jiným vjemům byl věnován podtext Velikonoční jízdy, které se mezi zasvěcenými často říká Od kostelu ke kostelu. Tak je totiž naplánována trasa, která vede vesničkami vždy tak, aby posádky míjely sakrální stavby v podobě kostelů, kapliček nebo třeba božích muk. V určených místech se pak kolona vždy zastaví a po krátké přestávce pokračuje dále. Letos byly pro takovou trasu vybrány obce jihovýchodním směrem od Tábora s tradičně organizovaným startem z historického centra tohoto města a s každoročním cílem před poutním klášterem římskokatolické farnosti v Táboře - Klokotech.


Zakreslená trasa v mapě obsahovala celkem dvacet průjezdních bodů. Po startu účastníci zamířili přes Měšice, Turovec a Dlouhou Lhotu do Choustníka, kde byla první zastávka. Následoval přejezd do Mnichu, Deštné, Dírné, Chlebova a Soběslavi. Závěrečná část jízdy pak vedla po levém břehu Lužnice přes Rybovu Lhotu, Skalici, Želeč a zpět směrem na Tábor do Klokot.


V tomto ročníku ale nešlo jen o počet, ale také o účast několika zajímavých vozidel a díky nezvykle teplému počasí také startu větší skupiny motocyklistů, kterých bývalo v předchozích letech vždy nejvýše, co by se na prstech jedné ruky dopočítal.


Potkat jsme se tak mohli s Miroslavem Popelkou na předválečné Victorii Kr20en Lux (1939), s Josefem Rohelem a jeho Jawou 500 OHC (1957), rodinou Práškových s motocykly ČZ a s několika dalšími majiteli jednostopých vozidel.



Mezi automobily se ve srovnání s minulými ročníky objevily také předválečné stroje, například DKW Jana Týleho, neméně zajímavý kabriolet Tatra 57 s bohatou historií svázanou s pražským magistrátem nebo luxusní britský sedan Riley. Základem strojového parku účastníků ovšem nadále zůstaly automobily poválečné éry převážně evropských značek včetně nejčastěji zastoupené domácí škodovky a jejího letošního jubilanta, Škody 1000 MB.


Marcel Gause 2.4.2024