Autokaleidoskop

Jednou větou: za ty peníze skvělý!

Interceptor je krásná retro motorka, překypující stylem a charismem.
Trochu jsem se bál kvality zpracování (motorka se vyrábí v Indii), ale až na pár detailů (např. horšího plastu spínačky) jsem neobjevil nic vyloženě odfláklého.
Naopak na mnoha detailech je znát, že o návrhu modelu někdo hodně přemýšlel.
Ostatně vývoj nových Twinů probíhal v Anglii a podílela se na něm řada bývalých zaměstnanců Triumphu.

Po otočení klíčkem a stisku tlačítka startéru se z doplňkových laděných koncovek Vintage Garage ozve hutné dunění. Zvuk je opravdu krásný, ale pro mě překvapivě až příliš hlasitý, spokojil bych se pravděpodobně i se sériovou koncovkou.

Řadím za jedna a poprvé si naživo osahávám jednu z nejlepších vlastností Interceptoru: jeho famózní převodovku. Jsem zvyklý na velmi kvalitní převodovky Suzuki, ale Interceptor je úplně jiná káva. Převodovka klade tak malý odpor a kvalty zapadávají tak jemně, že si troufám tvrdit, že by šlo řadit i bosou nohou. Přestože je tak jemná, dává dostatečnou zpětnou vazbu a má pěkně dlouhý přechod mezi jedničkou a dvojkou, aby člověk snadno našel neutrál. Tleskám, tohle se opravdu povedlo. Řadit na Interceptoru je prostě radost!

Vyrážím do spleti velkoměsta. Tady je motorka jako doma. Vcelku úzká stavba, rozumně široká řidítka, nízké těžiště a středně vysoké sedlo umožňují velmi příjemné a hbité proplétání se provozem.

Velké téma nových twinů je samozřejmě jejich motor. Na zavalitý blok motoru, převodovky a spojky je radost pohledět. Žádné vodní chlazení, žadné ventilátory, jen poctivé žebrování a jednoduchý olejový chladič. Moc pěkné.
Přestože se jedná o kategorii A2 (do 35kw), překvapil mě dvouválec velmi slušným zátahem a přitom jemnou reakcí na plyn.
Bez protestování zabírá od nějakých tří tisíc otáček za minutu a s gustem se vytáčí až k sedmi tisícům. Ani mezi dvěma a třemi tisíci otáček motor necuká, ale už je trochu slyšet, že by potřeboval podřadit. Osobně mi pro tento typ motorky přijde výkon a krouťák naprosto vyhovující a víc síly bych ani nechtěl.

Opouštím město a pouštím se na okresky. Krásná krajina, před sebou jen dva budíky, svist větru, hřmění výfuků... Co víc si přát?

Zkoumám různé cestovní módy a ustaluji se na 70-80km/h se zařazenou čtyřkou.
Příjemné kochací tempo.
Tlak větru na tělo ještě není moc silný, hluk v helmě snesitelný.

Projíždím oblíbené zatáčky a poznávám první slabost stroje: užší pneumatiky (100 a 130mm), strmější úhel řízení (24°) a absence tlumiče řízení způsobují, že v zatáčce není cítit taková jistota, na kterou jsem zvyklý. Po nějaké době si na to ale přivykám a beru to jako vlastnost, která ke klasickému retro biku patří.

Co se týče brzd: nemám k nim výhrady. Nekoušou, zabírají tak akorát.
Podvozek vnímám podobně: není příliš houpavý, ani úplně tvrdý.
Trochu mě na rozbitých okreskách naklepal, není to holt cestovní enduro, ale opět tak nějak cítím, že trochu nekomfortu k téhle motorce prostě patří.

S nastupujícím večerem objevuji další pozitivum stroje: přestože má jen jednu klasickou lampu, velmi dobře v noci svítí.

Celkově za sebe musím říct, že Interceptor je prostě velmi příjemná motorka. Charismatická, nezáludná, pohodová. Nejlépe se bude cítit ve městě a při kochacích projížďkách, zvládne ale v případě potřeby i dálnici.


dm