Autokaleidoskop

Nedávno si sedmdesátka účastníků připomněla 102. výročí od posledního ročníku. A protože se jízdy směly zúčastnit pouze vozy do roku 1930, tak se bylo nač dívat, jak dokazuje naše reportáž v rubrice Historie. Nyní se podívejme na historii závodu.
Počátkem minulého století vstoupil na scénu světového motorismu profesor Hubert Herkomer, narozený v roce 1848 v Bavorsku jako syn řezbáře. Ve dvou letech se rodina přestěhovala do Ameriky, ale ne na dlouho, v roce 1857 se vrátila do Evropy, respektive do anglického Southamptonu. Díky svému malířskému nadání se stal profesorem kreslení, vynikal hlavně jako portrétista. V krátké době se stal uznávaným po celém světě a není divu, že za svá díla požadoval vysoké honoráře.
Do Bavorska se vrátil už jako šlechtic, a protože ani bavorský král nechtěl zůstat pozadu, povýšil jej do šlechtického stavu. Jen málokdo se mohl pyšnit unikátním titulem sir Hubert von Herkomer.Zabýval se však nejen portréty, ale po shlédnutí Gordon Bennettova poháru v Irsku založil také soutěž, kterou můžeme označit za předchůdce dnešních rallye. Pro vítěze připravil putovní trofej odlitou z ryzího stříbra a ještě mu namaloval jeho portrét v hodnotě deseti tisíc marek.
V Herkomerově jízdě mohly startovat pouze sériové automobily, každý musel mít čtyři sedadla, kryt motoru, blatníky, tři světla, signalizační zařízení a tlumič výfuku. Předepsány byly také dva nezávislé brzdové systémy a horská brzda, což byla pojistka pro rozjezd do prudkého kopce. Byly to dvě ocelové tyče, které se zarazily za vozem do silnice, pokud se automobil v kopci zastavil.
Vlastní soutěž se skládala ze tří částí. První se týkala pohodlí a vzhledu vozu, další byl závod do vrchu na Kesselberg a závod v oboře nedaleko Mnichova. Teprve poté se startovalo do jízdy, která v prvním ročníku měřila 973 kilometrů a vedla z Mnichova přes Baden-Baden, Norimberk zpět do Mnichova. K první jízdě se přihlásilo 83 jezdců na všech významných značkách, například s vozem Napier startoval také Angličan Edge, vítěz Gordon-Bennettova poháru roku 1902.
Do cíle dorazilo 67 posádek, přičemž prvních 26 projelo trať bez trestných bodů. Zvítězil Edgar Ladenburg před Weingardem a Pöggem, všichni na vozech Mercedes. Tady se na chvilku zastavme. Za vítěze a „soutěžícího“ se uvádělo jméno majitele vozu. Ve skutečnosti řídil vítězný automobil Otto Hieronymus, pozdější slavný závodník a konstruktér firmy Laurin&Klement.Další jízda se konala o rok později, už za účasti 159 automobilů, kromě Němců přijeli v hojném počtu hlavně Angličané a Italové v čele s Vincencem Lanciou na voze Fiat, a přestože se ve stejném termínu konala Velká cena Francie, nechyběli ani Francouzi. Dlouho vedl Ladenburg, ale ve Frankfurtu havaroval, a tak zvítězil dr. Stoss na slabém automobilu Horchu o výkonu pouhých 20 k.
V posledním ročníku v roce 1907 musely posádky zvládnout 1818 kilometrů z Drážďan přes Eisenach, Mannheim, Lindau, Mnichov a Augsburg do Frankfurtu. Ze 167 odstartovaných byl nejlepší Fritz Erle na voze Benz.Historie závodu byla sice poměrně krátká, ale šlo o soutěž automobilů v pravém slova smyslu, a proto je považována za předchůdce dnešních rallye. Myšlenka však žila dál, neboť na závěrečné oslavě vítězů vyhlásil princ Jindřich, účastník Herkomerovy jízdy, že připraví novou soutěž. Slovo dodržel a v letech 1908 až 1910 se konala Jízda prince Jindřicha, v níž si skvěle vedly také vozy Laurin&Klement.
Před dvanácti lety byla Herkomerova jízda obnovena pro automobily vyrobené do roku 1930. Letos musely jejich posádky urazit během dvou dnů přes dvě stovky kilometrů v okolí města Landsberg am Lech, kde se také nachází Herkomerovo muzeum. Až na malé výjimky nedělala historickým automobilům délka žádné potíže a třeba nejstarší dvouválcový Stevens Duryea z roku 1903 ji zvládl jako za starých časů, stejně jako další unikáty z let 1907 až 1911.


Jindřich Lasík, 21.7.2009