Autokaleidoskop

V závodě Škoda v Mladé Boleslavi převzal Gernard Plattner od Jaroslava Černého (na snímku) z oddělení Podnikové komunikace, měšec s 1000 jednoeurových mincí a úkol, podniknout s vozem rodinnou dovolenou po 35 zemích, přičemž náklady na pohonné hmoty nesmí překročit výše uvedenou sumu.
Na cestu po 35 státech vyjel se Škodou Roomster TDI s tříválcovým motorem o výkonu 59 kW, přičemž zavazadlový prostor je naložen „kufry“ pro dovolenou čtyřčlenné rodiny. Zavazadla jsou skutečná, méně skutečná však je „rodina“, protože žena na sedadle spolujezdce a obě děti na zadních sedadlech jsou „dummies“, tedy zkušební figuríny, jejichž hmotnost však odpovídá hmotnosti průměrné ženy a dětí ve věku osm až deset let. „Díky figurínám lze technicky na tuto cestu nahlížet jako na rodinnou,“ vysvětluje Plattner,“ ale nikdo mi nebude mluvit do řízení ani protestovat, když někdy urazím 1000 kilometrů na jeden zátah.“
Plattner je přesvědčen, že si při své 15 000 kilometrů dlouhé cestě navzdory plně naloženému autu vystačí s průměrnou spotřebou pěti litrů na 100 kilometrů a do boleslavské škodovky se nevrátí s prázdným měšcem. Vyjde-li mu to – a o tom se při zkušenostech „mistra světa v úsporné jízdě“ vůbec nesluší pochybovat – bude se Škoda Roomster smět právem nazývat mistrem nízké spotřeby.

Trasa cesty – 15 520 km
Mladá Boleslav - Amsterdam - Brusel - Londýn - Paříž - Luxemburg - Ženeva - La Vella - Barcelona - Perpignan - Monako - Vatikán – Řím - San Marino - Bari/trajekt Bari-Patra - Soluň - Skopje - Istanbul - Bukurešť - Bělehrad - Budapešť - Záhřeb - Lublaň - Vídeň - Bratislava - Užhorod - Varšava - Vilnius - Riga - Tallinn - St. Petersburg - Helsinky/trajekt Helsinky-Stockholm/ - Oslo - Kodaň - Berlín - Mladá Boleslav


Co radí Gerhard Plattner?
Nejdůležitější je umět předvídat, být v duchu zhruba o kilometr dál, než se nachází automobil. Pokud cestu známe, tak s předstihem přizpůsobit styl jízdy tomu, co za pár okamžiků bude aktuální. Vůz musí jakoby sám jet, jen lehce klouzat krajinou. Když vidím, že na semaforu už dlouho svítí zelená, tak je mi jasné, že ji nestihnu, proto nezrychluji, ale dám nohu z plynu nebo vyřadím neutrál.
Pro dosažení nejnižší spotřeby je ideální, udržovat konstantní rychlost, každé zbytečné zrychlení platíme vysokou spotřebou. Kdo chce jezdit úsporně, může zkusit metodu přeskakování rychlostních stupňů: Rozjedu se na jedničku, zhruba na 3000 otáček za minutu a přeřadím hned na trojku. Opět se rozjedu a zařadím pětku nebo šestku. Většinou se vyplatí raději o něco více vytočit nižší rychlostní stupeň na krátkou chvíli a pak zařadit rovnou ob jeden vyšší stupeň. Nesmíte se však ploužit pomalu. Běžně řadím 1 – 3 – 5. Zážehové motory relativně malého objemu lépe snášejí jízdu s lehkou nohou, mezi 2000 až 3000 otáčkami – kdy mají nižší spotřebu. V kopcích je jednoznačně lepší včas podřadit a vyjet stoupání s lehkou nohou. V zimě se také projeví desén pneumatik – čím hrubší a měkčí směs, tím roste valivý odpor a spotřeba. Ušetřit lze i na úkor pohodlí – vyhřívání sedadel, naplno zapnutá ventilace nebo klimatizace. Ještě je také sundat střešní nosič nebo penál na střeše. Každých sto kilogramů navíc zvýší spotřebu o tři čtvrtě litru. Proto nezapomeňte na jarní úklid. Hlavou dál o 1-2 km dál než auto

JL, 26.6.2007