Autokaleidoskop

Vstup do Rally Dakar 2024 se posádce Instaforex Loprais Praga Teamu vydařil. Aleš Loprais, Jaroslav Valtr ml. a Jiří Stross obsadili v prologu druhé místo a díky tomu si zajistili výhodnou startovní pozici do první klasické etapy.

46. ročník dakarské rally zahájil v pátek 5. ledna krátký prolog. Podle nových pravidel Mezinárodní automobilové federace (FIA) se sice časy dosažené v prologu posádkám automobilů a kamionů nezapočítávají do celkového hodnocení soutěže, přesto se jednalo o velmi důležitý test, neboť jeho výsledky určily startovní pořadí pro sobotní první etapu.

Trať samotné speciálky měřila 27 kilometrů a byla vytyčena severovýchodně od Úly výhradně v písku, místy velmi měkkém. Díky častým změnám směru a křížení mnoha stop vyjetých v terénu prověřila hned na úvod pozornost a schopnosti navigátorů. Špatné odbočení mezi skalami a v kaňonech mohlo i na krátkém testu způsobit výraznější ztrátu a propad do hloubi výsledkové listiny. Ten by v sobotu znamenal pozdní start a značné komplikace, neboť probíjet se početným startovním polem vpřed nebude zítra v extrémně náročném terénu vůbec jednoduché.
Aleš Loprais s Jaroslavem Valtrem ml. a Jiřím Strossem si však s úvodní výzvou poradili výborně a v cíli se radovali ze druhého místa se šestnáctisekundovým odstupem od obhájce loňského vítězství Januse van Kasterena, jenž byl v pátek nejrychlejší. Na třetího Mitchela van den Brinka najeli bezmála půl minuty.

„Musím říct, že to byl asi nejkrásnější prolog za dobu, kdy Dakar hostí Saúdská Arábie. Byl docela pestrý, na trati toho bylo dost,“ přibližuje Aleš Loprais. „Nepříjemné bylo jen to, že kamiony startovaly po třiceti sekundách. Proto jsme od prvních metrů jeli do prachu a také jsme dojeli dvě auta, která startovala před námi. ‚Docvakli‘ jsme Macíka a blízko před sebou jsme viděli i van Kasterena, takže jsme věděli, že máme slušný čas. Nemělo smysl riskovat. Přál jsem si, abychom byli v první pětce, a to se splnilo.“


1.etapa

Až na jedno drobné zaváhání při navigaci zvládla úvodní etapu bez obtíží. S náročným terénem si poradila trojice v kabině i její černo-červená Praga, kterou po prvním dlouhém dnu dělí od medailových pozic jen málo přes tři čtvrtě minuty.
Úvodní etapa z Úly do Hanakíjá měřila 544 kilometrů a její rychlostní zkouška byla pro kamiony zkrácena z původně plánovaných 414 na 281 kilometrů. Důvodem bylo zpoždění startu osobních a nákladních automobilů a obava organizátorů, aby později startující vozidla nezůstala na trati až do pozdních večerních, případně nočních hodin.
Ovšem i tak se jednalo o pořádně ostrý rozjezd soutěže. Po písčitém úvodu v kaňonech a mezi skalami, který svým charakterem velmi připomínal páteční prolog, se na trati několikrát vystřídalo téměř vše, co dokáže Saúdská Arábie účastníkům dálkových rally nabídnout. Na denním menu byly šotolinové pasáže, a to jak rychlé, tak techničtější, ale také záludné kamenité úseky, horské kaňony, písčité planiny a řečiště. A k tomu je potřeba ještě připočítat leckdy velmi složitou navigaci.

„Startovali jsme mezi auty a SSV, takže jsme se museli prokousávat dopředu. Začátek byl stejný jako včera, pak to bylo dost prašné a konec etapy byl hodně tvrdý v kamení,“ přibližuje sobotní podmínky navigátor Jaroslav Valtr ml. „Jeli jsme v klidu a snažili se nedělat chyby. Jednou jsem se zamotal, ale jinak pohoda.“
Na druhý kontrolní bod, kde pro kamiony sobotní speciálka končila, dorazila Praga V4S DKR jako čtvrtá. Po třech hodinách závodění dělilo od nejrychlejšího Nizozemce Januse van Kasterena 7 minut a 49 sekund. Za Jaroslavem Valtrem starším, jenž v první etapě obsadil třetí příčku, zaostala Lopraisova posádka jen o 47 sekund. Stejné pořadí a rozestupy platí také v průběžné klasifikaci, neboť podle nových pravidel FIA se od letošního ročníku automobilům a kamionům časy dosažené v prologu do celkového hodnocení nezapočítávají.


2.etapa

Od vítězství ve druhé etapě Rally Dakar 2024 dělilo posádku Aleše Lopraise po více než čtyřech a půl hodinách drsného závodění pouhých šest sekund. Ovšem i druhý čas posouvá trojici na druhou příčku průběžného pořadí kategorie kamionů.
Rychlostní zkouška nedělní etapy vytyčené mezi Hanakíjou a Davadmí měřila 462 kilometrů, byla relativně rychlá, ale posádky si nedlouho po startu užily také zhruba třicetikilometrový úsek v písku a dunách. Ty sice ještě nebyly extrémně obtížné, ale už dnes bylo nutné počítat se záludnými nástrahami v podobě tzv. zlomených dun, jejichž vrcholky se ostře lámou a za hranou následuje velmi prudké klesání.
„Dnešní etapa byla opravdu dlouhá a místy pěkně rozbitá. Navigace začíná být dost zajímavá, takže jestli bude nastavený trend pokračovat, bude to ještě legrace,“ říká s úsměvem navigátor Jaroslav Valtr ml.
Aleš Loprais figuroval od prvních mezičasů mezi šesticí nejrychlejších posádek kamionů a jejich odstup od Januse van Kasterena, který i dnes udával tempo, nikdy nebyl více než šestiminutový. Od prvního do posledního kilometru dokázal držet optimální rytmus a zhruba po třetině speciálky se pevně usadil na druhé pozici. Na posledních sto kilometrech navíc dokázal Nizozemcův náskok téměř smazat a v cíli jim na obhájce loňského vítězství chybělo pouhých šest sekund.
Díky tomu posádka v průběžném hodnocení předstihla dva soupeře, kteří dnes na vítěze etapy ztratili přes dvacet minut a ještě inkasovali penalizaci za neprojetí jednoho z kontrolních bodů. Celkově je Aleš Loprais v klasifikaci kamionů po dvou etapách druhý. Od vedoucího van Kasterena jej nyní dělí necelých třináct minut, před třetím Martinem Macíkem ml. má k dobru devět minut.
„Dnes moc pěkná, byť náročná etapa. Je až neuvěřitelné, že po více než čtyřech stech kilometrů nás na dvou prvních místech dělilo jen šest sekund,“ kroutí hlavou Aleš Loprais. „Člověk pak přemýšlí, co mohl udělat jinak. Kde mohl jinak přeřadit, kde mohl dříve atakovat… Ale jeli jsme, co to šlo, a dnešní den byl velmi náročný.“
„Po úvodní docela hezké pasáži přišla obtížnější navigace. Najížděli jsme na jeden waypoint, kde si ale vozy startující před námi trochu krátily trať, takže stopy vedly poněkud jinudy, než kudy nás posílal roadbook. Některým to vyšlo, jiní tam ztratili. My jsme ztratili jen lehce, protože Jarda nás bravurně vyvedl,“ chválí frenštátský pilot svého navigátora. „Trošku jsme se vrátili a najeli bod znovu. Pro nás to dopadlo dobře, ale někteří soupeři tento bod minuli a dostali patnáctiminutovou penalizaci.“

„Následovala dlouhá prašná pasáž, skoky, díry a při promíchání s dalšími kategoriemi se velmi složitě předjíždělo. V závěrečné části asi udělal drobnou navigační chybu van Kasteren, takže jsme jeho náskok stáhli. Bylo to dnes velmi vyrovnané a krásné. Češi teď tlačí na Holanďany, tak věřím, že je to zajímavé i pro fanoušky, které zdravím a za celý tým děkuju za obrovskou podporu,“ uzavírá Loprais.


3.etapa

A aby toho nebylo málo, třetí a čtvrtá etapa se jely jako maratonské, což znamená, že po dojezdu do cíle pondělní speciálky budou mít mechanici jen dvě hodiny na údržbu a případné opravy soutěžní techniky v improvizované servisní zóně. Následně se přesunou rovnou do bivaku v Hufufu, vzdáleného přes 500 kilometrů, kde v úterý skončí čtvrtá etapa.
Aleš Loprais, Jaroslav Valtr ml. a Jiří Stross si připsali první společně vítězství v dakarské etapě. Na trati mezi Davadmí a Salamíjou byli nejen nejrychlejší ze všech kamionů, ale zároveň dokázali najet tolik času na van Kasterena, aby obhájce loňského vítězství sesadili z čele průběžné klasifikace kamionů.
Účastníky Rally Dakar 2024 čekala mezi Davadmí a Salamíjou další velká porce kilometrů (634 km), která zahrnovala také rychlostní zkoušku o délce 437 km. Speciálka začínala v kamenitých řečištích s řadou nevyzpytatelných děr a hrbů a pokračovala v písčitém terénu v kaňonech mezi skalami. Dovednosti posádek následně prověřily velmi rychlé šotolinové pasáže, technické úseky nebo další porce záludného kamení všech velikostí. Hned několikrát projížděla soutěžní vozidla také dunami, v nichž poprvé čelila i složitějším výjezdům. Stejně jako v předchozích dnech se soutěžící museli vypořádat s náročnou navigací.

„Zatím nejtěžší etapa, jakou jsme absolvovali. Velmi těžké duny, dokonce jsme třikrát při výjezdu na dunu neuspěli hned napoprvé a museli jsme to zkoušet z různých stran. Strašně moc prachu, kamení, děr, skoků,“ rekapituluje Aleš Loprais, jenž však se svou posádkou zvládl první polovinu maratonské dvojetapy velmi úspěšně.

Pragovka se se od prvního mezičasu pevně usadila na druhé příčce a později si ještě polepšila. Zhruba za polovinou testu se po průjezdu dunami posunula na první místo a udržela jej až do cíle, třebaže zhruba poslední čtvrtinu měřeného úseku absolvovala v prachu za jedním z vozidel, které na trati dostihla.
Posádka vyhrála třetí etapu s více než čtyřminutovým náskokem před Martinem Macíkem a dnes třetího van Kasterena porazili o šestnáct minut. Díky tomu v průběžném hodnocení odsunula obhájce loňského vítězství z první na druhou příčku a sami se mezi kamiony ujali vedení. Před Nizozemcem mají nyní k dobru tři a čtvrt minuty.
„Za výsledek jsem rád, ale není to o tom, že bychom chtěli atakovat. Vůbec ne. Prostě se to tak semlelo. První čtyřka kamionů jede dost ostře a my se snažíme, abychom nikde zbytečně nenechali ani vteřinu. Na druhou stranu rally je dlouhá a my musíme myslet i na to, abychom auto pošetřili,“ trvá na původní strategie pilot červeno-černé pragovky.
Po dojezdu do cíle pondělní speciálky zamířily závodní vozy do improvizované servisní zóny, kde měli mechanici pouhé dvě hodiny na veškerou údržbu i nezbytné opravy.
„Auto dnes schytalo hodně, dokonce jsme vysklili čelní okno na mé straně,“ přiznává Loprais.
Po krátkém servisu se závodníci přesunuli do Salamíji, kde své stroje odevzdali do uzavřeného parkoviště. Odtud si je vyzvednou až těsně před startem úterní etapy. V maratonském bivaku se navíc musí obejít bez tradičního zázemí svých týmů, neboť doprovody se ze servisní zóny vydaly rovnou do Hofufu, kde zítra skončí následující čtvrtá etapa (698 km).


4.etapa

Posádka přišla po čtvrté etapě o vedení v kategorii kamionů, její odstup však zůstává zanedbatelný.
Čtvrtá etapa Dakaru 2024 mezi Salamíjou a Hofufem měřila celkem 698 kilometrů, z nichž se 299 jelo jako rychlostní zkouška. Přestože špičkoví jezdci a posádky všech kategorií na její trati dosahovali vysokých rychlostních průměrů, nechyběla ani tentokrát spousta navigačně složitějších bodů či záludných míst vyžadujících neustálou stoprocentní koncentraci.
„Díky vítězství ve včerejší etapě jsme dnes mezi kamiony startovali jako první a díky tomu jsme si po dlouhé době užívali desetiminutový rozestup mezi kategoriemi, což bylo super. Pak jsme skočili do takové kamenité pasáže, kde bylo strašně moc prachu, takže jsme trochu zvolnili. Tam jsme hledali jeden waypoint a musím vyzdvihnout Jardu Valtra za to, že jsme ho našli, protože to opravdu nebylo jednoduché. Ne všem se to podařilo,“ oceňuje svého navigátora Aleš Loprais.
Pověstnou třešničku na dortu představoval zhruba dvacetikilometrový úsek v měkkém písku a nenáročných dunách v úplném závěru testu. Přestože právě písečné pasáže má Aleš Loprais ze všech dakarských terénů zřejmě nejraději, dnes si toto svezení úplně nevychutnal, neboť patnáct kilometrů před cílem došlo k separaci běhounu, který se oddělil od zbytku pravé zadní pneumatiky (pravděpodobně v důsledku extrémního zatížení ve vysokých rychlostech, jichž vůz po většinu času na úterním testu dosahoval). Posádka musela zastavit a poprvé v průběhu letošního ročníku populárního pouštního maratonu měnila kolo.
„Před koncem přišlo krásné dunové pole. Nadohled jsme měli van Kasterena, který nás v kamenité pasáži přeskočil. Hlídali jsme si ho, ale pak se nám separovala pneumatika. Nebyl to klasický defekt, ale pro jistotu jsme to vyměnili. Tady bych chtěl vyzdvihnout celou posádku včetně Jirky, který funguje skvěle. I po tak náročné etapě jsme všichni tři společně dokázali máknout a kolo jsme vyměnili za čtyři a půl minuty, ačkoliv v dunách je to vždycky těžší. Mám radost ze skvělé atmosféry v posádce i výsledku. Ať je takových dnů víc,“ přeje si Loprais, který dorazil do cíle rychlostní zkoušky jako třetí, osm a půl minuty za dnes nejrychlejším van Kasterenem.
Výsledky úterní speciálky vrátily obhájce loňského vítězství do čela průběžné klasifikace kamionů. Aleš Loprais figuroval po čtyřech ze dvanácti etap na druhé pozici. Od vedoucího Nizozemce jej dělilo pět minut a sedmnáct sekund.


5.etapa

V dunách páté etapy potrápily posádku technické problémy.Opravu ale v polních podmínkách zvládli a v kategorii kamionů dál bojují na medailových pozicích. Závodníky čekal nejprve více než pětisetkilometrový spojovací úsek, po němž následovala krátká (118 km), ale o to výživnější speciálka. Závodilo se totiž výhradně v dunách Pusté končiny.
Praga V4S DKR dorazila do cíle s téměř čtyřicetiminutovým odstupem od vítěze etapy, neboť její posádka musela na trati rychlostní zkoušky vyřešit technický problém.
„Odešel nám startér, takže jsme v dunách nechali půl hodiny. Bylo to o přežití a trošku hektické, ale jsme rádi, že jsme závadu odhalili, startér vyměnili a dotlačili auto do cíle,“ oddechl si v bivaku Aleš Loprais. „V první trojce to teď je víc natěsnané. Van Kasteren nám poodjel, ale jsme teprve v páté etapě, takže ještě zkusíme zatáhnout, jak jen to půjde. Snad nám bude Štěstěna nakloněna zase o trošku víc.“
V celkovém součtu dosažených časů přibyla na kontě také pětiminutová penalizace za překročení maximální povolené rychlosti v zóně s jejím omezením, jehož se dopustila už na pondělní speciálce. Tím přišli o vítězství ve třetí etapě a v jejích oficiálních výsledcích klesli na druhé místo.
Jednu pozici ztratili také v průběžném hodnocení kamionů. Po pěti ze dvanácti etap jsou třetí. Na vedoucího van Kasterena nyní Loprais ztrácí 26 minut, od druhého Martina Macíka ml. jej dělí čtyři minuty.


6.etapa


Posádka má za sebou víc než polovinu dvoudenní pouštní etapy vytyčené v nejvýchodnější části Saúdské Arábie. Do další části šesté etapy odstartuje v pátek ráno, ale ještě před tím ji čeká značně netradiční noc ve skrovném a od okolního světa zcela odříznutém bivaku v nitru čtvrté největší pouště světa.
Rally Dakar 2024pokračovala dvoudenní etapou se startem a cílem v Šubajtá. Soutěžní automobily a kamiony musely v jejím rámci překonat celkem 765 kilometrů, z nichž se 547 km jela jako rychlostní zkouška.
V dunách Pusté končiny bojují závodníci s měkkým pískem, těžkými a často dlouhými výjezdy na vysoké písečné hory a velký pozor si musí dát na tzv. zlomené duny, za jejichž hranami následují strmá klesání. Ovšem v neméně záludné pasti se dokáží během okamžiku proměnit také písečné trychtýře za dunami, které navíc často nejsou z jejich vrcholů dobře vidět. A stejně jako v předchozích dnech zůstává velmi obtížná i navigace.

Obtížnost dvoudenní etapy dokládají postřehy, o které se s mediálním týmem pořadatelů podělili soutěžící v tankovací zóně na 193. kilometru. Řada z nich poukazovala na mimořádnou fyzickou náročnost testu a některé posádky dokonce přiznaly, že v dunách trpí žaludeční nevolností podobnou mořské nemoci.

Hlavní specifikum však tkví ve speciálním formátu etapy. S její tratí se závodníci mohli ve čtvrtek prát pouze do čtvrté hodiny odpolední a následně museli zastavit v nejbližším improvizovaném bivaku. Těch je na trati celkem sedm a soutěžící v nich jsou naprosto izolováni od okolního světa. Jakákoliv komunikace s kýmkoliv mimo daný bivak je přísně zakázána. Závodníci tak nemají takřka žádnou představu, jak si první den počínali jejich konkurenti, kteří nocují na jiných místech, a tudíž ani o tom, jak si sami stojí v průběžném hodnocení etapy.
Z kamionů dojely ve čtvrtek nejdále posádky Martina Macíka ml. a Mitchela van den Brinka, které do speciálky startovaly jako první ve své kategorii, a to těsně po desáté hodině dopolední. Obě trojice dnes zdolaly 347 kilometrů a noc na pátek stráví v tzv. odpočinkové zóně C, tedy ve třetím ze sedmi připravených bivaků.
Praga V4S DKR vyrážela na trať o více než půl hodiny později než její výše zmínění soupeři. Po 16. hodině tudíž musela zastavit už na 294. kilometru v „odpočinkové zóně B“. Tady noc společně s řadou motocyklistů, automobilistů a s posádkami pěti dalších kamionů, včetně nizozemské sestavy Januse van Kasterena, která před dvoudenní etapou mezi „náklaďáky“ vedla.
Na posledním mezičase (právě v místě odpočinkové zóny B), kterým projela kompletní špička kategorie kamionů, figuruje Lopraisova posádka na třetí pozici se ztrátou 39 minut na nejrychlejšího Macíka a s 25minutovým odstupem od druhého van den Brinka.

Dakar 2024: Lopraisova posádka si po dvoudenní etapě polepšila. Průběžně je druhá
Aleš Loprais, Jaroslav Valtr ml. a Jiří Stross úspěšně zdolali dvoudenní etapu v dunách pouště Rub al-Chálí a před dnem odpočinku poskočili v průběžném hodnocení Rally Dakar 2024 o příčku výš.
Šestá etapa měřila celkem 765 kilometrů a její součástí byla nejdelší rychlostní zkouška (547 km) celé soutěže. Závodníky zavedla do zdánlivě nekonečných dunových polí Pusté končiny, kde se posádky musely popasovat s náročnými výjezdy na duny, prudkými klesáními, záludnými písečnými trychtýři, obtížnou navigací a řadou dalších nástrah.
Noc ze čtvrtka na pátek strávila posádka v improvizovaném bivaku na 294. kilometru speciálky, a tak ji dnes čekalo ještě dalších 253 kilometrů do cíle testu. Ten dokončila mezi kamiony jako třetí a díky tomu se v průběžné klasifikaci posunula na druhou pozici. Aleše Lopraise nyní dělí hodina a 16 minut od vedoucího Martina Macíka ml., před třetím Nizozemcem Mitchelem van den Brinkem má k dobru 33 minut.
„Nejlepší etapa, jakou jsem kdy jel. Ale jednou mi to stačilo!“ usmívá se po návratu do bivaku v Šubajtá navigátor Jaroslav Valtr ml. „Aleš jel suprově. Řešili jsme pár couvání a jednou jsme museli z auta, jinak nic zásadního.“

„Hned začátek speciálky byl opravdu mazec,“ doplňuje Aleš Loprais. „Krátce po startu jsme projížděli pohřebištěm několika kamionů, takže jsme se museli trochu odklonit od tratě, abychom tímto místem projeli. I později to bylo velmi složité, protože jsme v rozrytých dunách předjížděli desítky aut. V závěru čtvrteční části jsme krapet dřív sjeli z téměř kilometrové duny a minuli waypoint, jehož neprojetí je penalizováno patnácti minutami. Ale byla už skoro tma a nedalo se pro něj vyšplhat.“
„Druhý den jsme už letěli a předjeli dva kamiony. Lépe to nešlo. Jsem vděčný, že jsme v cíli,“ oddechl si frenštátský závodník, který se svou Lady, jak závodní pragovce přezdívá, ujel během prvního týdne Dakaru 2024 zhruba 4 200 kilometrů, z toho téměř 2 200 km v rámci rychlostních zkoušek.


7. etapa

Posádka sváděla v první polovině sedmé etapy Rally Dakar 2024 napínavý souboj s rivaly, s nimiž v celkovém hodnocení soupeří o medailové pozice, avšak ve druhé části testu musela po dvou defektech zvolnit. Speciálka začínala zhruba padesátikilometrovým úsekem v relativně úzkých kaňonech s vegetací, obtížnou navigací a množstvím zvířeného prachu, následně trať zrychlila a vyvedla soutěžní vozy ze sevření skal. Později umění posádek a odolnost techniky prověřily také duny nebo rychlejší úseky s písečným podkladem, ale i záludným kamením, přičemž navigátoři měli plné ruce práce od začátku až do konce.

Aleš Loprais se dlouho držel v kontaktu s Macíkem ml. a Nizozemcem van den Brinkem, s nimiž v průběžném pořadí soupeří o medailové příčky. Ještě na mezičase na 311. kilometru dělilo trojici nejrychlejších kamionů necelých 90 sekund, jenže pak si posádka vybrala svou porci smůly.
„Mám radost, že jsme v cíli, protože dneska jsme si to vyžrali,“ rekapituluje po dojezdu do bivaku Aleš Loprais. „První část etapy jsme jeli krásně a tahali se o vteřiny a první flek s van den Brinkem. Do toho Martin Macík. Bylo to hezké, i když se jelo hodně v prachu.“
„Pak přišla dunová pasáž a v ní jsme si připadali jak ve Frenštátě pod Radhoštěm o silvestrovské noci. Ozvala se jedna rána, potom druhá, jak se nám separovaly zadní pneumatiky. Museli jsme je vyměnit, navíc kolo bylo v písku potřeba podhrabat. Přitom jsme byli trošku naklonění, protože líp zastavit nešlo. Tam jsme něco ztratili. Pak už to bylo o přežití. Dojížděli jsme za tmy a bez další rezervní pneumatiky jsem musel ke konci trochu zvolnit.“
Praga V4S DKR do cíle dorazila se zhruba devatenáctiminutovým odstupem jako třetí. Přesto celkově udržela druhé místo. Od vedoucího Macíka nyní Lopraise dělí hodina a 36 minut, zatímco před třetím Mitchelem van den Brinkem má frenštátský jezdec k dobru 14 a půl minuty.


8.etapa

Osmá etapa měla z pohledu Aleše Lopraise a jeho posádky velmi podobný průběh jako rychlostní zkouška předchozího dne. Dobře rozjetou speciálku v závěru opět poznamenaly dva defekty.
Dakarská rally zamířila z Davadmí na severozápad do Háilu. Osmá etapa měřila celkem 678 kilometrů a její součástí byla rychlostní zkouška o délce 458 km. Na její trati se znovu vystřídaly duny a písek se šotolinou, ale z pohledu posádky byla klíčová velmi kamenitá pasáž ve druhé polovině speciálky.
„Bylo to dost podobné jako včera. První trojice kamionů dlouho jela nadohled u sebe, ale pak jsme ve druhé polovině měli dva defekty. Potom jsme museli jet volněji, protože poslední pasáž byly jen samé kameny a bez rezervního kola jsme si už žádný další defekt dovolit nemohli,“ popisuje navigátor Jaroslav Valtr ml.
„První pasáž byla super, tam jsme byli ve vteřinách s van den Brinkem, který udával tempo, ale do druhé části po transferu jsme startovali v prachu za Macíkem,“ připojuje podrobnosti Aleš Loprais. „V kamenité pasáži jsme dojeli auto, které nešlo předjet. Jestliže jsem se chtěl dostat před něj, musel jsem to ‚katovat‘ v takových velkých kamenech. A byla to chyba, protože jsme udělali hned dva defekty na levé straně. Někdy míň znamená víc. Moje chyba, ztratili jsme hezkou pozici, ale valíme dál.“
Po výměně dvou pneumatik obsadili v hodnocení etapy třetí příčku s odstupem 13 minut a 45 sekund od jejího vítěze van den Brinka, což mladému Nizozemci stačilo, aby posádku připravil o druhou příčku průběžného pořadí kategorie kamionů. Ovšem v celkovém součtu dělí zmíněnou dvojici před čtyřmi zbývajícími etapami jen dvě minuty a sedmnáct sekund.


9.etapa

Posádce stačil jediný den, aby se v průběžném hodnocení kamionů vrátila na druhé místo. V souboji s Nizozemcem van den Brinkem získala v deváté etapě několik drahocenných minut. Etapa z Háilu do Úly (661 km) uzavřela třetí čtvrtinu Rally Dakar 2024. Úterní zkouška měřila 436 kilometrů a závodníkům naservírovala takřka vše, co umí Saúdská Arábie účastníkům cross-country rally nabídnout. Na její trati se vystřídaly duny s rychlými pistami, ale nechyběly ani techničtější pasáže, nebezpečné kamení nebo pořádná porce hodně rozbitých úseků. Nejen ve změti cest na planinách hrálo obrovskou roli umění navigátorů, které ani tentokrát autoři roadbooku vůbec nešetřili.

„Dnešní etapa byla úplná hovadina. Bylo to extrémně tvrdé,“ podělil se o první dojmy bezprostředně po dojezdu do cíle speciálky navigátor Jaroslav Valtr ml.
„Máme toho plné brýle. Fyzicky asi zatím nejnáročnější etapa. Bylo to velmi náročné, ale ve finále hezké,“ hodnotil o poznání smířlivěji Aleš Loprais po dojezdu do bivaku, a tedy s jistým časovým odstupem. „Jsem rád, že jsme tady, a děkuju klukům z týmu, že nám tu naši kobylku tak chystají. Samotné Lady pak patří dík za to, že docválala až do cíle.“
Červeno-černá Praga V4S DKR bojovala od prvních mezičasů na absolutní špici kategorie kamionů a dlouho vedla, ale zhruba po dvou třetinách testu strávila její posádka přibližně deset minut hledáním správné cesty k dalšímu kontrolnímu bodu.
„Úvodní dunová část se mi líbila a bavila mě. Tam jsme se dostali do čela celého pelotonu kamionů. Druhá část byla extrémně kamenitá, rozbitá a dost prašná. V ní jsme jako první z kamionů dojeli do jedné složitější pasáže, kde se nám chvilku nedařilo najít waypoint. Tím jsme přišli o vedení v dnešní etapě, protože nás docvakli Gert Huzink s Martinem Macíkem. Měli víc štěstí a našli tento bod dřív,“ vysvětluje frenštátský jezdec, jenž do cíle nakonec dorazil jako třetí s odstupem čtyř a půl minuty od Nizozemce Huzinka, který získal etapové vavříny.

Ovšem Aleš Loprais dokázal i tak najet téměř dvacet minut na Huzinkova krajana van den Brinka a díky tomu sesadil nizozemského mladíka ze druhé příčky průběžné klasifikaci kategorie kamionů. Od vedoucího Martina Macíka ml. nyní Lopraise dělí hodina a 54 minut, zatímco před třetím van den Brinkem si dnes vybudoval více než sedmnáctiminutový náskok.


10.etapa

Další prašná a kamenitá etapa Dakaru 2024 sice nezačala pro posádku Aleše Lopraise zrovna ideálně, ale nakonec přinesla dobrý výsledek a výrazné navýšení náskoku před soupeři, s nimiž se pragovka v posledních dnech přetahovala o druhou příčku průběžné klasifikace kamionů.
Desátou etapu tvořila smyčka v okolí Úly o celkové délce 614 kilometrů, z nichž se 371 jelo na čas jako rychlostní zkouška. Přestože pořadatelé na včerejším večerním brífinku slibovali o něco jednodušší speciálku, než byla ta předchozí, závodníci na trati úplně zásadní rozdíl nevnímali. Znovu je čekala spousta rozbitých úseků, prachu, kamení a obtížné navigace.
„Ztratili jsme pár minut na začátku, protože jsme měli defekt a museli jsme měnit kolo, ale jinak to byla relativně rychlá etapa. Zítra to ale bude jiná písnička,“ sesumíroval navigátor Jaroslav Valtr ml. vše podstatné bezprostředně po dojezdu do cíle měřeného úseku, kam Praga V4S dorazila jako čtvrtá s odstupem dvanácti a půl minuty od vítězného Nizozemce Gerta Huzinka.
„Opět výživná etapa. Čelo kategorie kamionů startovalo po třiceti vteřinách, takže jsme do úvodní kamenité pasáže vyráželi hned do prachu zvířeného Martinem Macíkem a Gertem Huzinkem. Nevím, proč nám to pořadatelé dělají, ale považuji to za úplný nesmysl,“ kroutí hlavou Aleš Loprais.
„V prachu jsme měli defekt levé zadní gumy a výměna kola byla trochu komplikovanější, protože nám nešel úplně dobře vzduch. Rád bych poděkoval Jardovi Valtrovi staršímu a klukům Kiliánovým, kteří u nás zastavili a pomohli nám. Mezitím nás nicméně předjela spousta bugin a aut, která jsme následně museli v prachu postupně zase předjíždět. Někteří ale nechtějí pouštět, tak jsme byli při předjíždění občas nuceni trochu riskovat. Ale podařilo se, jsme v cíli a valíme dál. Máme před sebou ještě dvě těžké etapy, tak uvidíme, co přinesou. Pořád věřím,“ uzavírá frenštátský jezdec.

Navzdory několikaminutové ztrátě po desáté etapě upevnili druhé místo v celkovém hodnocení kamionů. Svůj náskok před průběžně třetím van den Brinkem, jenž na trati řešil technický problém a delší dobu opravoval, dokázali zvýšit ze sedmnácti minut téměř na půldruhé hodiny. Od vedoucího Martina Macíka ml. dělí trojici dvě hodiny a šest minut.


11.etapa

Na základě informací, které závodníkům před startem poskytli organizátoři, budila předposlední speciálka jisté obavy. A oprávněně. V několika kategoriích se dnes měnilo pořadí na medailových příčkách a divoký průběh měla jedenáctá etapa i mezi kamiony. Dramat nebyla ušetřena ani posádka, která dojela do cíle na totálně roztrhané pneumatice. Přesto si závěrečnou část soutěže osladila etapovým vítězstvím!
rychlostní zkouška (420 km) vedla drsným, rozbitým terénem plným děr, hrbolů a kamení všech tvarů a velikostí, kde hrozily defekty pneumatik téměř na každém metru. Nechyběla ani pasáž v nebezpečně zlomených dunách a záludná vegetace.
„Čekali jsme hodně, ale tohle bylo ještě víc,“ směje se po dojezdu do bivaku Aleš Loprais, který strávil na trati speciálky více než pět a čtvrt hodiny.
„Začátek byl dobrý, tam jsme předjeli dva kamiony. Pak byl hodně prach, kamení, skoky, díry, fešfeš, prostě rozbíječka, navíc začala houstnout vegetace,“ pokračuje frenštátský závodník. „V tu chvíli jsme jeli jako první kamion, takže jsme mezi větvemi proráželi trať ostatním, ale zpomalit jsem nechtěl. Nejdřív to odnesla zrcátka, pak levé čelní okno, potom pravé a do toho se nám do těl zabodávaly různé bodliny ze stromů. Bylo to o přežití. Osmdesát kilometrů před koncem jsme museli měnit zadní pneumatiku, které se separoval běhoun, protože už prostě nevydržel takovou zátěž v tak vysoké rychlosti.“
A pneumatiky o sobě daly vědět ještě jednou. Posádka dovezla svou Pragu V4S DKR do cíle jen na třech jakžtakž obutých kolech a jednom takřka obnaženém disku.
„Těsně před cílem jsem cítil další pneumatiku, další začala unikat a těsně před finišem explodovala pravá přední guma, takže jsme dojeli na disku. Jen udržet volant bylo hotové martýrium, ale vyšlo to. Do cíle jsme dorazili za minutu dvanáct, protože disk byl úplně rozžhavený. Jet jen o chvíli déle, úplně by se rozletěl. Byl to hodně nervózní dojezd, ale o to větší byla naše radost v cíli. Sice jsme nestáhli tolik, kolik bychom potřebovali, ale máme zážitek, na který se určitě jen tak nezapomene. Myslím, že onboard bude stát za to,“ nepřestává se usmívat Aleš Loprais, jenž si navzdory všem prožitým patáliím dojel pro etapové vítězství s pětiminutovým náskokem před Martinem Macíkem ml.
V průběžné klasifikaci kamionů zůstává Lopraisova posádka druhá s odstupem dvou hodin a jedné minuty od vedoucího Macíka. Svůj náskok na třetího Mitchela van den Brinka zvýšila o další hodinu a před závěrečnou etapou má na nizozemského mladíka k dobru již dvě hodiny a 26 minut.


12.etapa cíl

Dlouhé čekání je u konce. Aleš Loprais se na Rally Dakar vrací na stupně vítězů v konečném hodnocení kategorie kamionů. Po patnácti odhodlaných pokusech, spoustě dřiny a skvělých výkonů, ale i značné porci smůly se konečně dočkal vytoužené odměny i satisfakce. K bronzu, který vyválčil na Dakaru v roce 2007 ještě v Africe, přidává nyní také stříbro ze Saúdské Arábie. Navigátor Jaroslav Valtr ml. a palubní mechanik Jiří Stross si trofej z Dakaru odvážejí poprvé.
V závěru soutěže se Aleš Loprais s Jaroslavem Valtrem ml. a Jiřím Strossem navíc blýskli dvěma etapovými vítězstvími. Po včerejším úspěchu nenašli přemožitele ani v závěrečné etapě, která startovala i končila v Jambu na pobřeží Rudého moře. Rychlostní zkoušku dlouhou 174 km vyhráli o minutu a půl před Jaroslavem Valtrem starším.
V konečné klasifikaci kamionů patří Lopraisově posádce druhé místo s odstupem jedné hodiny a 54 minut od vítězného Martina Macíka ml., třetího Nizozemce Mitchela van den Brinka porazila o více než dvě a půl hodiny.
„Těžko se mi vše hodnotí takhle krátce po dojezdu, určitě budu potřebovat nějaký odstup, ale jednu věc můžu říct určitě hned: klobouk dolů před všemi v týmu. Celá parta se dala rychle dohromady a celou soutěž neskutečně odmakala. Děkuju, kluci!“ oceňuje Michal Valtr ml. a s úsměvem dodává: „Pro mě osobně je to první dojetý Dakar, takže asi dobrý. Ale Alešovi bych přál, aby to bylo ještě o stupeň výš.“

Aleš Loprais absolvoval Dakar už poosmnácté a podeváté se v cíli prosadil do první desítky. Ke dvěma sedmým, dvěma šestým, dvěma pátým, jednomu čtvrtému a jednomu třetímu místu dnes přidal první stříbro.

1. Macík, Tomášek, Švanda	Iveco Powerstar	54:34:48;
2. Loprais, J. Valtr ml., Štross	Praga	+1:54:39;
3. Van den Brink, Torrallardona, de Pol	Iveco Powerstar	+4:29:26
4.Van Kasteren, Rodewald Snijders	Iveco Powerstar	+ 05h 22' 04''
5.Bex, van Ginkel, Kuiipers	Iveco Powerstar	+ 11h 34' 32''
6.Sugawara, Somemiya, Mochizuki	Hino 600	+ 17h 22' 54''
7.Bellina, Gotti, Arnolett	Iveco Powerstar	+ 18h 32' 34''
8.de Groot, Boogaard,Hofmans	Iveco Powerstar	+ 20h 26' 38''
9. R.de Groot. Hulsebosch, van Rooij	Iveco Powerstar	+ 47h 01' 29''
10. de Baar, Veschoor, Šikola	Tatra Buggyra	+ 56h 05' 47''
13. M. Valtr, Miškolci, Kaplánek	Iveco Powerstar	+63:56:33;
18. J. Valtr st., R. Kilian, D. Kilian	Tatra	+92:21:24;
2O. Stiblík, Kvasnička, Tomec	Tatra	+135:29:56