Autokaleidoskop

V letošním roce nastoupí 26.dubna do své 52.sezony, a nenašli bychom u nás asi nikoho, kdo závodí déle, a navíc na špičkové úrovni. Někdy od patnácti let se věnoval tenisu a hokeji, ale když mu babička koupila moped, tak bylo o jeho osudu rozhodnuto. Může za to vlastně babička. Z mopedu byl už jen krůček k motorce a motokrosu.

„Začínal jsem s motokrosem a teprve, když jsem, se rozmáznul o švestku, tak jsem si řekl, jestli to mám zapotřebí a nechal toho. V té době ale jezdil autokros Jaroslav Povondra, přezívaný Démon, který byl také z Kladna. Ten už měl nějakou tu sezonu za sebou a patřil k naší špičce. Tak jsem k němu začal chodit na rady, co a jak,“ vzpomíná Jaroslav Hošek. A v roce 1974 stál už na startu prvního závodu.

První autokrosové buginy poháněly především motory Wartburg, protože byly ve své době nejdostupnější a nejlevnější. První mistrovský titul vybojoval v roce 1977, o dva roky poději jezdil už Evropský pohár, respektive Mistrovství Evropy.

Od té doby postavil a vyvinul mnoho bugin a vystřídal nespočet pohonných jednotek – od Wartburgu přes Renault, Ladu, Ford Cosworth, Tatru, Porsche, VW, Audi až po Ford Zoner V8. Jestli jsem na některý zapomněl, tak se omlouvám.

Před dvanácti roky začal „vychovávat“ Jakuba Kubíčka. I když je od sebe dělí 51 let, 8 měsíců a tři dny, tak jednají spolu jako rovným s rovným. A to i přesto, že Kubíčkův děda byl o osm let mladší než Hošek. Ale Jaroslav Hošek není žádný sobec a ochotně poradí každému, kdo požádá o pomoc. Ale ani sám se nebojí optat jiných. Možná právě proto je oblíbený a uznávaný i mezi diváky. Přijďte se podívat na Evropu do Štikovské rokle, když mu aplauduje několik tisíc diváků a jakmile se objeví na dráze, tak to v „autokrosovém kotli“ doslova vře a všichni ho ženou dopředu. Není snad nikoho, kdo by mu úspěch nepřál.

Žádná jiná disciplína Hoška tolik nezaujala, jako autokros a neměnil by.

Kdysi prohlásil „Během sezony vždy vidím něco nového, něco vymyslíme sami a aby auto vydrželo všechny závody je nutné postavit pokaždé nové. Dnes se už do převratných novinek nepouštím, chci závodit, a ne zkoušet jako dřív. Taky proč, když už to někdo vymyslel“.
Ale i tak mu to nedá. Tak třeba vloni nebyl spokojen s turbomotorem o výkonu 560 k, který vyzkoušel, „ale ukázalo se, že je auto na můj vkus moc zbrklé.“ Proto se vrací ke klasickému motoru s výkonem kolem 460 k.

U příležitosti Petr Nikodém prohlásil:“ Hlubokou úctu, pane Hošku. Kdo má alespoň trochu povědomí o autokrosu a ví, co tenhle sport obnáší, uvědomí si, co dokázal a ještě zvládá na výborné úrovni. Mám respekt před řadou osobností, jejichž úspěšné kariéry trvají třeba jen čtvrtinu té Hoškovy. Tím víc vynikne jeho neuvěřitelný život.“

Už dnes je jasné, že překoná například jezdce v závodech do vrchu Hanse Affentrangera, který ukončil kariéru v osmdesáti letech.

Přejeme Jaroslavu Hoškovi hlavně zdraví a ještě hodně krásných autokrosových závodů. Je to pan Jezdec. A jestli se o něm chcete dozvědět ještě víc, tak si sežeňte knížku Dalibora Janka „Modrá legenda“.



Bilance:

395 závodů ME
371 závodů M ČR
83 x na stupních vítězů v ME
36 vítězství v ME
320 vítězství v M ČR
Mistr Evropy 2001
Vicemistr Evropy 1982, 1999, 2002
Třetí v ME: 1981, 1989, 1992, 1995, 2000
Mistr republiky ČR 1977, 1978, 1985, 1989, 2001
Vítěz Poháru míru a přátelství 1985 a 1986




JL 17.2.2025