Autokaleidoskop

Každopádně i přes mou osobní nespokojenost s průjezdy a sžitím se s novými podmínkami naše časy ještě stačily na první místo ve volném tréninku a po sléze (po vibrační masáži sedacího ústrojí v prvním měřáku - prasklý kardan pod sedačkou) i na celkové první místo po měřených trénincích.
Doufali jsme, že jsme si vybrali dostatek smůly pro první závod a zbytek jízd se budeme soustředit na doladění auta s pokusem o bezpečný odstup od zbytečných soubojů.
Bohužel, místo konce problémů se roztržený kardan zachoval spíše jako takový odrazový můstek pro skok do těch pořádných... bláta.- Mít závody bez starostí a super stresu by bylo fajn, ale to zřejmě není náš styl.

Dostali jsme se tedy úspěšně na start první rozjížďky, která vypadala zdánlivě jako bezproblémová. Podařilo se odstartovat, udržet první místo i za první zatáčkou a už to jen stačilo dotáhnou za cílovou čáru. Když v tom se rozhádal, zřejmě načatý držák, s novou kardankou a masážní terapie mého pozadí mohla úspěšně navázat tam kde v prvním měřáku skončil.Nakonec se podařilo i v tomto stavu a při kole a půl do konce silou vůle dotlačit auto až do cíle na prvním místě.

Sobotu jsme tak nakonec úspěšně přečkali, ale takhle na večer, jsme se dostali ze stavu kardanů +2 na vcelku nevyhovující počet, zbytečně blízko negativním hodnotám . Po rozhodování mezi cestou zpět na Prahu a pokusem o vytvoření nového (kardanu) ze zbytků na místě, nakonec vyhrála druhá možnost a bylo tak o zábavu postaráno zhruba do tří do rána. Sice trošku unavení, ale schopni pokračovat, jsme tak ráno stáli znovu na startu. Možná trošku v obavách o výdrž, ale zcela připraveni prát se dál.


A tak, s druhou rozjížďkou přišlo první letošní předjíždění. Wileymu auto odpálilo od startu jako splašené a následovala pronásledovaná. Bylo vidět, že turbo mu také fouká a bude potřeba trošku zabojovat. I když trošku se strachem, se místo po šikaně našlo a od třetího kola se podařilo dostat do vedení. První místo jsme udrželi až do cíle a místo v semifinále tak bylo úspěšně rezervováno.


Nejhorší okamžiky, ale byly akorát před námi. Nejen, že se start třetí rundy naprosto nepovedl, ale po posunu na druhé místo někde uprostřed rozjížďky bez jediného náznaku problémů zdechnul motor a auto přestalo zrychlovat. V boji o body z rozjížděk tak bylo bez větších míchanic rozhodnuto.
V prvních chvílích mě ani nenapadlo, že by mohl být problém s motorem. Řekněme, že to už mám docela v uchu . Nakonec, prasklý vačkový hřídel... Ze všech dílů, kterým se může něco stát, je tento bezpochyby držitel posledních míst seznamu. Samozřejmě, koncept pravděpodobnosti se na nás vyprdnul opět v tu nejhorší chvíli... . V době dotáhnutí našeho českého šípu zpět pod stan, akorát oznámili, že start semifinálových jízd bude za 40 minut.

Tady, v normálním případě vše končí. Na výměnu potřebujeme v klidovém režimu něco okolo čtyřech hodin a s pohledem na začátek startu těch nejdůležitějších jízd jsme mohli začít balit.
Zde, ale přišel moment proč bych osobně označil autokros za více týmový sport než většinu jiných "týmových" sportů a kluci začali kouzlit.Nikdo to i přes očividnou nemožnost nevzdal a s pomocí členů ostatních týmů se podařilo dát auto do kupy a motor byl znovu nastartovaný v nové rekordním čase.

Zhruba za hodinu a deset minut jsme přijížděli do předstartovního pole, sice s hodně použitým a objemově výrazně slabším motorem, ale stáli jsme na startu a opět to nevzdali a opět vykouzlili výsledek z nemožného.

Nemělo to být možné, ale ve světě, kde i chlap může být bez problému, ze dne na den ženou, se už na fyzikální zákony asi moc nehraje.

I přes všechnu nepravděpodobnost jsme tedy odstartovali do semifinálových jízd a nejen, že jsme přežili, ale dokonce jsme postoupili do finále z prvního místa. Lepší poděkování všem už ani nejde vymyslet.

Po chvilce rozdýchávání všech předešlých událostí jsme tedy stáli i na startu finále a příběh kopírující loňský Matchenberg mohl dostat pokračování. Po vyhraném startu a přežité první zatáčce stačilo vyhýbat se větším dírám a modlit se za výdrž všeho co v autě máme.
Nakonec při průjezdu do posledního kola byly vyvěšeny červené vlajky a šťastný konec našeho snažení dostal svou tečku za poslední slova tohoto příběhu.

Z hororového příběhu se tak podařilo transformovat pohádkový závod, který si budeme opět dlouho pamatovat a taky si tajně přát, aby už se neopakoval.
Vezeme tedy domů nakonec 33 bodů a první letošní evropské zlato, české vlajky v královské divizi skoro jedna ku jedné obhájily loňské stupně vítězů.

Blahopřání všem ostatním jezdcům skrze divize. Velké díky všem co nás tlačí vpřed a fandí jak u strání tak na dálku. I toto jsou motory našeho snažení a moc si toho vážíme.
Největší díky patří celému týmu, který opět ukázal, že se nevzdáme a že neházet flintu do žita, se vyplatí. Díky také všem co nám pomohli, jak pod stanem nebo na trati, každá pomoc se při sčítání projevila.

Petr Nikodém 10.5.2024
???? Tomáš Němec


Super Buggy

1.Nikodém
2.Antony
3.Küches
4. van der Coelen
5.Buddelmayer
7.V.Vaculík


Buggy 1600

1.van den Berg
2.van Buren
3.Holzleitner
4.Wibbeler
5.van Putten
7.Floríián
Novotný – DISKV.


Junior Buggy
1.Ottink
2.Feuillade
3.Kolomý
4.Plná
5.Šafránek
8. Svobodová